Search

„Především si řekněme, o čem tahle knížka není. Nechce nahradit standardní učebnici sociologického výzkumu, nenabízí úplnou zbrojnici metod a technik a už vůbec nechce naučit čtenáře statistice. Její cíl je v tomto smyslu daleko skromnější: porozumění logice výzkumu a porozumění smyslu statistických operací.“ Tolik autor ve svém úvodním slově. Obvykle nezáživné metody sociologie Disman představuje s humorem a nadhledem a více než o znalost statistiky samotné mu jde o schopnost porozumět „skutečnému smyslu našich dat“.

Kniha amerického politologa a historika, specialisty na kultury jihovýchodní Asie (Thajsko, Indonésie, Filipíny) si klade zásadní otázku, proč v dobách komunistického internacionalismu a následné globalizace přežívá a sílí nacionalismus. Nejde jen o politický nebo ideologický jev ani o návrat k slavné historii nebo tradicím. Právě v jižní a jihovýchodní Asii vzniká národní povědomí a vědomí u etnicky značně diferencovaných celků. Podle Andersonovy teorie je národ především společenstvím vzniklým v představivosti, která se rozvíjí pomocí moderních komunikačních technologií (počínaje knihtiskem), vlivem literatury (zejména moderního románu) a žurnalistiky. Na rozdíl od náboženského společenství, které se formuje v kontinuálním čase'posvátné historie', čase, jenž má jasný smysl a je zasazen do věčnosti, vzniká národ jako'společenství v představách'jednotlivců v'prázdném', sekularizovaném a mechanizovaném čase moderního světa. Přínosem knihy je i sledování vzniku moderních národů na americkém kontinentě a vlivu těchto procesů na vývoj nacionalismu v Evropě. Z angličtiny přeložil Petr Fantys.

Kniha je sborníkem z konference pořádané Centrem pro modelování společenských a biologických procesů (BISOP) v polovině června 2021, jde tedy o jakýsi snímek stavu věcí, poznání a společenské diskuse v době jejího konání. První část představuje obecné texty, které mohou čtenáři posloužit k orientaci v problematice. V druhé části lze najít příspěvky věnující se konkrétním problémům nastalým v souvislosti s pandemií z pohledu matematického modelování, logistiky, psychologie a sociologie. Příspěvky v závěrečné části se věnují zhodnocení dopadů pandemie a možnostem, jak se z nich poučit. Je na čtenáři, aby posoudil, co z obsahu knihy s časovým odstupem obstálo a co nikoli, v každém případě jde o zajímavý dokument o působení jedné vědecké iniciativy.

Významný britský sociolog vstoupil v roce 1990 touto knihou výrazně do soudobé diskuse o povaze doby, v níž žijeme. Neklade si akademické otázky o vztahu modernity a postmodernity, ale srozumitelně, současně však na vysoké teoretické úrovni, analyzuje reálné problémy, s nimiž se setkáváme v běžném životě a v politickém a veřejném diskursu: problém jistoty a nebezpečí, důvěry a rizika, proměněné role prostoru a času, změn v institucionální struktuře pozdně moderní společnosti, globalizace a jejích důsledků atd. Giddens formuluje originální stanoviska a otevírá nová témata, jako je problém důvěry v abstraktní systémy, fenomén tzv. reflexivity, vztah důvěry a ontologického bezpečí a další.

The book brings the results of a unique longitudinal study of values, leisure, and their interaction, conducted between 2009 and 2021 and is representative of the population of the Czech Republic. The interrelationships between the two phenomena under study are viewed from the perspective of social pedagogy and pedagogy of leisure. Leisure activities are divided into nine categories. For each category, the dependencies on socio-demographic factors as well as its interaction with terminal and instrumental values are examined. The resulting findings for each category are evaluated concerning their pedagogical implications.

Cílem knihy je na dostupných datech ukázat proměňující se podmínky života naší společnosti zhruba od začátku milénia. Vedle vývoje v čase kniha přináší řadu mezinárodních srovnání a také mapky ukazující diverzitu mnoha jevů uvnitř ČR. V knize se čtenář setká i s vybranými výsledky Sčítání lidu, domů a bytů 2021. Je určena všem, kdo si kladou otázky týkající se společenských proměn a toho, nakolik jsme si jich vědomi. Všem, kteří se brání vlivu dezinformací a snaží se kriticky přistupovat k dostupným datům a tomu, jak jsou prezentována. Může se stát vhodnou pomůckou např. pro středoškolské hodiny Základů společenských věd, úvodní kurzy sociálněvědních oborů na vysokých školách atp.

Kniha Pascalovské meditace (1997) patří k nejdůležitějším teoretickým pracím francouzského sociologa Pierra Bourdieua (1930–2002). Autor se v ní pokouší pohlédnout z odstupu na celek svého díla a výslovně rozpracovat základní principy, jimiž se ve svém bádání řídil. Východiskem knihy je kritika „scholastického rozumu“, tedy snaha odkrýt sociální podmínky umožňující veškerou intelektuální práci; nejdůležitější z těchto podmínek pak je samotná situace scholé, volného času osvobozeného od praktických tlaků. Profesionální myslitelé v čele s filozofy si však podle Bourdieua podmíněnosti svého postavení obvykle nejsou vědomi, a scholastické vidění světa neoprávněně zobecňují. To vede k řadě iluzí a zkreslení, zejména k nepochopení svébytné logiky praxe a přehnaně intelektualistickému pohledu na lidské bytosti. Bourdieu ve své „negativní filozofii“ tyto filozofické omyly potírá, a nadto předkládá vlastní pojetí člověka, vyplývající z jeho sociologických výzkumů, přičemž se zaměřuje právě na ty aspekty lidské existence, které jsou pro scholastický pohled většinou neviditelné, jako role těla v učení se a poznávání, dějinnost rozumu nebo otázky moci a násilí.

Kniha se zabývá vybranými klíčovými problémy metodologie vědy: vědeckým paradigmatem a vědeckými přístupy. První kapitola zkoumá problém vědeckého paradigmatu, pozornost je dále věnována problému nesouměřitelnosti paradigmat, explanačnímu a výkladovému paradigmatu. Druhá kapitola se zabývá problémem Lakatosovy metodologie vědeckovýzkumných programů. Lakatos svoji metodologii rozvíjí na příkladu přírodních věd. Autor ukazuje, že je možné ji aplikovat i v oblasti jiných věd. Třetí kapitola vymezuje pojem „volba přístupu ve vědeckém zkoumání“. Na základě dichotomického přístupu jsou vymezeny a charakterizovány jednotlivé vědecké přístupy: tradiční a netradiční paradigmatický přístup, nenormativní a normativní přístup, induktivní a deduktivní přístup, aprioristický a relativistický přístup, evolucionistický versus kreacionistický přístup. Čtvrtá kapitola vypracovává nový vědecký přístup, který je východiskem ke zkoumání trajektorie sociálních a historických jevů. Autor jej pojmenovává „historicko-evolucionistický přístup“. V jeho rámci rozpracovává metodu retrográdní analýzy. Tento přístup je demonstrován na příkladu historického vývoje veřejné správy v českých zemích.

Jak pracovat se smíšenými skupinami? To je otázka, kterou si Dana Moree klade spolu s téměř padesáti účastníky několika smíšených romsko-neromských skupin. Dělá rozhovory s elitami na obou stranách, zabývá se školami v blízkosti vyloučených lokalit a mapuje vznik smíšené skupiny v Ústí nad Labem, v které (ne)herci společně pracovali metodou divadla utlačovaných. Autorka využívá termín meziprostory pro označení pomyslného nebo reálného místa, ve kterém se lidé ze smíšených skupin setkávají, a formuluje principy, které v takto uspořádaných skupinách pomáhají nejen naplnit důvod, proč se lidé setkali, ale také napomoci tomu, aby k sobě našli cestu snadněji.