Search

„Především si řekněme, o čem tahle knížka není. Nechce nahradit standardní učebnici sociologického výzkumu, nenabízí úplnou zbrojnici metod a technik a už vůbec nechce naučit čtenáře statistice. Její cíl je v tomto smyslu daleko skromnější: porozumění logice výzkumu a porozumění smyslu statistických operací.“ Tolik autor ve svém úvodním slově. Obvykle nezáživné metody sociologie Disman představuje s humorem a nadhledem a více než o znalost statistiky samotné mu jde o schopnost porozumět „skutečnému smyslu našich dat“.

Kniha amerického politologa a historika, specialisty na kultury jihovýchodní Asie (Thajsko, Indonésie, Filipíny) si klade zásadní otázku, proč v dobách komunistického internacionalismu a následné globalizace přežívá a sílí nacionalismus. Nejde jen o politický nebo ideologický jev ani o návrat k slavné historii nebo tradicím. Právě v jižní a jihovýchodní Asii vzniká národní povědomí a vědomí u etnicky značně diferencovaných celků. Podle Andersonovy teorie je národ především společenstvím vzniklým v představivosti, která se rozvíjí pomocí moderních komunikačních technologií (počínaje knihtiskem), vlivem literatury (zejména moderního románu) a žurnalistiky. Na rozdíl od náboženského společenství, které se formuje v kontinuálním čase'posvátné historie', čase, jenž má jasný smysl a je zasazen do věčnosti, vzniká národ jako'společenství v představách'jednotlivců v'prázdném', sekularizovaném a mechanizovaném čase moderního světa. Přínosem knihy je i sledování vzniku moderních národů na americkém kontinentě a vlivu těchto procesů na vývoj nacionalismu v Evropě. Z angličtiny přeložil Petr Fantys.

Kniha je sborníkem z konference pořádané Centrem pro modelování společenských a biologických procesů (BISOP) v polovině června 2021, jde tedy o jakýsi snímek stavu věcí, poznání a společenské diskuse v době jejího konání. První část představuje obecné texty, které mohou čtenáři posloužit k orientaci v problematice. V druhé části lze najít příspěvky věnující se konkrétním problémům nastalým v souvislosti s pandemií z pohledu matematického modelování, logistiky, psychologie a sociologie. Příspěvky v závěrečné části se věnují zhodnocení dopadů pandemie a možnostem, jak se z nich poučit. Je na čtenáři, aby posoudil, co z obsahu knihy s časovým odstupem obstálo a co nikoli, v každém případě jde o zajímavý dokument o působení jedné vědecké iniciativy.

Významný britský sociolog vstoupil v roce 1990 touto knihou výrazně do soudobé diskuse o povaze doby, v níž žijeme. Neklade si akademické otázky o vztahu modernity a postmodernity, ale srozumitelně, současně však na vysoké teoretické úrovni, analyzuje reálné problémy, s nimiž se setkáváme v běžném životě a v politickém a veřejném diskursu: problém jistoty a nebezpečí, důvěry a rizika, proměněné role prostoru a času, změn v institucionální struktuře pozdně moderní společnosti, globalizace a jejích důsledků atd. Giddens formuluje originální stanoviska a otevírá nová témata, jako je problém důvěry v abstraktní systémy, fenomén tzv. reflexivity, vztah důvěry a ontologického bezpečí a další.

The book brings the results of a unique longitudinal study of values, leisure, and their interaction, conducted between 2009 and 2021 and is representative of the population of the Czech Republic. The interrelationships between the two phenomena under study are viewed from the perspective of social pedagogy and pedagogy of leisure. Leisure activities are divided into nine categories. For each category, the dependencies on socio-demographic factors as well as its interaction with terminal and instrumental values are examined. The resulting findings for each category are evaluated concerning their pedagogical implications.

Cílem knihy je na dostupných datech ukázat proměňující se podmínky života naší společnosti zhruba od začátku milénia. Vedle vývoje v čase kniha přináší řadu mezinárodních srovnání a také mapky ukazující diverzitu mnoha jevů uvnitř ČR. V knize se čtenář setká i s vybranými výsledky Sčítání lidu, domů a bytů 2021. Je určena všem, kdo si kladou otázky týkající se společenských proměn a toho, nakolik jsme si jich vědomi. Všem, kteří se brání vlivu dezinformací a snaží se kriticky přistupovat k dostupným datům a tomu, jak jsou prezentována. Může se stát vhodnou pomůckou např. pro středoškolské hodiny Základů společenských věd, úvodní kurzy sociálněvědních oborů na vysokých školách atp.

Kniha Pascalovské meditace (1997) patří k nejdůležitějším teoretickým pracím francouzského sociologa Pierra Bourdieua (1930–2002). Autor se v ní pokouší pohlédnout z odstupu na celek svého díla a výslovně rozpracovat základní principy, jimiž se ve svém bádání řídil. Východiskem knihy je kritika „scholastického rozumu“, tedy snaha odkrýt sociální podmínky umožňující veškerou intelektuální práci; nejdůležitější z těchto podmínek pak je samotná situace scholé, volného času osvobozeného od praktických tlaků. Profesionální myslitelé v čele s filozofy si však podle Bourdieua podmíněnosti svého postavení obvykle nejsou vědomi, a scholastické vidění světa neoprávněně zobecňují. To vede k řadě iluzí a zkreslení, zejména k nepochopení svébytné logiky praxe a přehnaně intelektualistickému pohledu na lidské bytosti. Bourdieu ve své „negativní filozofii“ tyto filozofické omyly potírá, a nadto předkládá vlastní pojetí člověka, vyplývající z jeho sociologických výzkumů, přičemž se zaměřuje právě na ty aspekty lidské existence, které jsou pro scholastický pohled většinou neviditelné, jako role těla v učení se a poznávání, dějinnost rozumu nebo otázky moci a násilí.

Kniha se zabývá vybranými klíčovými problémy metodologie vědy: vědeckým paradigmatem a vědeckými přístupy. První kapitola zkoumá problém vědeckého paradigmatu, pozornost je dále věnována problému nesouměřitelnosti paradigmat, explanačnímu a výkladovému paradigmatu. Druhá kapitola se zabývá problémem Lakatosovy metodologie vědeckovýzkumných programů. Lakatos svoji metodologii rozvíjí na příkladu přírodních věd. Autor ukazuje, že je možné ji aplikovat i v oblasti jiných věd. Třetí kapitola vymezuje pojem „volba přístupu ve vědeckém zkoumání“. Na základě dichotomického přístupu jsou vymezeny a charakterizovány jednotlivé vědecké přístupy: tradiční a netradiční paradigmatický přístup, nenormativní a normativní přístup, induktivní a deduktivní přístup, aprioristický a relativistický přístup, evolucionistický versus kreacionistický přístup. Čtvrtá kapitola vypracovává nový vědecký přístup, který je východiskem ke zkoumání trajektorie sociálních a historických jevů. Autor jej pojmenovává „historicko-evolucionistický přístup“. V jeho rámci rozpracovává metodu retrográdní analýzy. Tento přístup je demonstrován na příkladu historického vývoje veřejné správy v českých zemích.

Jak pracovat se smíšenými skupinami? To je otázka, kterou si Dana Moree klade spolu s téměř padesáti účastníky několika smíšených romsko-neromských skupin. Dělá rozhovory s elitami na obou stranách, zabývá se školami v blízkosti vyloučených lokalit a mapuje vznik smíšené skupiny v Ústí nad Labem, v které (ne)herci společně pracovali metodou divadla utlačovaných. Autorka využívá termín meziprostory pro označení pomyslného nebo reálného místa, ve kterém se lidé ze smíšených skupin setkávají, a formuluje principy, které v takto uspořádaných skupinách pomáhají nejen naplnit důvod, proč se lidé setkali, ale také napomoci tomu, aby k sobě našli cestu snadněji.

Současná sociologie si klade otázky, kde, jak a proč vznikají rizika, jak je produkuje nebo konstruuje sama společnost a jak se promítají do jedincovy každodennosti. Na jedné straně stojí rizika jako terorismus či korupce, s nimiž se jednotlivci potýkají jen vzácně, která ale mění podobu celé společnosti. Na straně druhé jsou potom rizika v životě jedinců neustále přítomná, ať už jako možné osobní události (zločin, úraz při sportu, zdravotní problémy či osobní útoky na sociálních sítích) nebo jako příležitosti a výzvy, které někteří dokonce vyhledávají.

Kolektivní monografie přináší pohled na principy a úspěšnost veřejného řízení sociálních procesů z různých úhlů pohledu, tak jak se i členové autorského kolektivu specializují na rozmanité aspekty daného úkolu. V tomto smyslu se sociální procesy mohou jevit nesourodě, sjednocují je však právě principy jejich řízení. Ty jsou většinou zobecněné tak, aby poskytovaly možnost využití při dalším výzkumu, ale i v praxi. Tým pracovníků a doktorandů Katedry sociální práce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy zkoumal, jaký vliv má veřejná správa na průběh vybraných sociálních procesů, zda tyto sociální procesy reálně řídí nebo je jenom ovlivňuje; pokud je ovlivňuje, pak jakými prostředky a s jakou úspěšností.

Dnešní veřejná sociální politika narušuje principy povinné sociální solidarity a systémově nevyváženými ekonomickými (spořícími) zásahy ohrožuje část populace sociálním vyloučením. Tato monografie pojednává o rozdílu mezi dobrovolnou a povinnou solidaritou a o povaze a rolích povinné sociální solidarity v evropské civilizaci. Rozebírá přednosti a rizika povinné sociální solidarity. Dobrovolná solidarita zahrnuje především altruismus, filantropii a humanitární pomoc a je produktem křesťanských kořenů evropské civilizace. Vyústila v uznání lidských práv mezinárodními úmluvami i ústavní listinou ČR, které zajišťuje povinná sociální solidarita. Ta je organizovaná státem, hrazená z veřejných rozpočtů a zahrnuje všechny formy sociálního pojištění, sociálního zaopatření, sociální péče a sociálních služeb. Rozsah povinné solidarity je determinován nezadatelnými sociálními právy (sociální doktrínou státu), zpravidla upravenými ratifikovanými mezinárodními smlouvami. Výklad problému v této monografii je veden v historické, teoretické, analytické a praktické poloze, včetně vymezení právního rámce. Právní rámec sociálních reforem je kriticky analyzovatelný. Přitom jsou využity autorovy osobní zkušenosti, které získal při účasti v odborných týmech Mezinárodní organizace práce, Světové banky a EU na sociálních reformách v celé řadě evropských i mimoevropských států. Pracoval či spolupracoval na politice zaměstnanosti, její právní úpravě, na formulacích podmínek práce, na programech sociální reformy, na reformě financování zdravotnictví a sociálního pojištění a na reformách sociální péče a pomoci.

Kniha, která vychází k životnímu jubileu sociologa Jiřího Šubrta, představuje odbornou práci tohoto autora v její mnohotvárné šíři a specifických podobách. Na stránkách publikace dostávají prostor články příležitostné povahy, vzpomínky, recenze, rozsáhlé přehledové stati i krátké texty publikované v různých dobách a souvislostech. Kniha je formálně rozčleněna do třech částí: první obsahuje příspěvky k dějinám sociologie; druhá představuje autora jako osobnost, která se během posledních desetiletí aktivně zapojovala do organizování odborných diskusí na nejrůznějších úrovních; třetí část zahrnuje texty, které reprezentují obor historické sociologie.

V současném sociálněvědním diskursu nepatří otázky společenské integrace a sociálního řádu obecně k výrazně akcentovaným tématům. Důraz se klade na výzkum spíše dílčích segmentů společnosti, přičemž jsou její problémy pojednávány pouze fragmentárním způsobem. Kniha Marka Německého se pokouší překročit tyto rámce a pokládá si otázku:'Jakou povahu má společnost jako taková a co ji drží pohromadě?'Odpověď hledá s použitím teoretického aparátu Talcotta Parsonse, konkrétně jeho pojmu'societální komunity'. Koncept je v knize vysvětlen a zasazen do kontextu obecných teorií sociálního řádu a sociálního jednání. K dalšímu hlubšímu rozpracování tohoto konceptu autor využívá teoretického instrumentária autorů, jako jsou Jeffrey Alexander, Richard Münch, ale také David Lockwood, Stein Rokkan, John Rawls a další. Výsledkem je pokus o obohacení pojmu societální komunity o aspekty právního řádu, popis role konfliktů a integrační funkce politické kultury v liberálně demokratické společnosti.

V dnes již klasické práci Tuhami: Portrét Maročana líčí Vincent Crapanzano výsledky svého setkávání s negramotným Maročanem, jenž se živil jako dělník v továrně na výrobu kachlů a věřil, že se oženil s Ajšou Kandišou, démonkou s velbloudíma nohama, která si jej zcela uzurpovala, a on se musel podřizovat její vůli. Za nocí jej pronásledovali démoni a navštěvovali svatí. Tuhami se snažil vysvobodit z moci Ajši Kandiši, na čemž se zprvu nevědomky podílel sám kulturní antropolog Crapanzano. Autor s námi sdílí své porozumění životním osudům a zmateným, nejasným, protimluvným a zároveň pravdivým Tuhamiho vyprávěním. Kniha Tuhami zásadním způsobem přispěla k formování nového přístupu v kulturní antropologii, který se vyznačuje reflexivitou a experimentováním s textem. Crapanzanovo průkopnické dílo inovativním způsobem otevřelo otázku vztahu antropologa a Jiného a jejich podílu na vyjednávání etnografické reality. Crapanzano staví na fenomenologii, psychoanalýze a antropologii a otevírá otázky po povaze skutečnosti a pravdy.

Otázka, co věda přináší společnosti, je na místě. Odpověď české vědní politiky na ni se však pohybuje v úzkém pojetí, které jako užitek rozpoznává především technologie, materiální artefakty a obchodovatelné patenty či licence, jež mají přispět ke konkurenceschopnosti ekonomiky. Tato studie je pojednáním o působení sociálních věd ve společnosti, které polemizuje s takto zjednodušujícím pojetím. Rozvíjí teoretickou perspektivu vycházející z vědních studií a rozebírá různé formy a konkrétní případy takového působení, především co se týče sociologie a ekonomie. Autorka ukazuje, že je toto působení významnější a mnohostrannější, než se obvykle předpokládá nejen ve veřejné debatě a vědní politice, ale i v samotné akademické obci. Může podporovat určité směřování společnosti a oslabovat jiné, a je proto vždy v širokém smyslu slova politické. A nemusí být vždy pozitivní a neproblematické. Je proto nutné pokládat si otázku po možnostech veřejné vykazatelnosti a demokratické účasti ve vztahu k vytváření a využívání sociálněvědního poznání a experimentovat s jejich novými formami. V úvahách o přínosech vědy a její společenské hodnotě nesmí jít o jednosměrné působení vědy na společnost, ale komplexní pohyb vědění ve společnosti.

Tímto šestým svazkem se uzavírá série knižních publikací, které pod označením Soudobá sociologie začaly vycházet v roce 2006. Cílem celého projektu bylo zprostředkovat českému čtenáři informace o základních trendech soudobé světové sociologie. Poslední svazek řady obsahuje kapitoly, které jsou věnovány jednotlivým oblastem a specializacím sociologického bádání, tj. sociologii rodiny, města, venkova, sociální práce, medicíny, životního prostředí, sociální exkluze, práva, kriminologie, výchovy a vzdělávání, médií a masové komunikace, veřejného mínění, volného času, sportu, práce a řízení, politiky, armády, války, etnicity, náboženství a historické sociologii. Jednotlivé kapitoly jsou napsány čelnými odborníky z daných oblastí sociologického bádání.

Série učebních textů je zaměřena na aktuální otázky soudobé sociologie; druhý díl se tematicky orientuje na problematiku sociálního jednání a sociální struktury. Komplikovaný a nejednoznačný vztah mezi těmito dvěma klíčovými pojmy představuje už po mnoho desítek let pro teoreticky orientovanou sociologii intelektuální výzvu. Publikace zahrnuje rozmanité, v celku dosud nezpracované spektrum přístupů (od neopozitivismu, přes mikro- a makrosociologii až po diskurzivní analýzu či teorii her), reprezentované též různorodým autorským kolektivem zkušených specialistů i nadějných autorů mladší generace. Kvalitní texty jsou určeny jak studentům, kteří již mají základní znalosti oboru a chtějí se seznámit s novými tématy, tak sociologům a dalším odborníkům, kteří si chtějí udržovat kontakt s aktuální teoretickou sociologií, jejími problémy, polemikami a vývojem.

Kniha se snaží přiblížit realitu dnešní Svaté země prostřednictvím rozhovorů s místními obyvateli. První část zachycuje sociokulturní, historické a náboženské souvislosti, které spoluvytváří komplikovaný obraz izraelské společnosti. Druha část je pak věnována analýze a interpretaci vypovědí současných Izraelců. Kniha představuje českému publiku postoje, názory a sebepojetí izraelských žen a mužů, a to především ve vztahu k nestandardnímu prostředí, ve kterém žijí. Postřehy a komentáře jednotlivců zpřístupňují čtenáři novou prožitkovou dimenzi. Tyto „živé vstupy“ konkrétních osob nám umožňují do jisté míry sdílení situací či přímo spoluprožívání diskutovaných událostí. Publikace může sloužit také jako praktický manuál či inspirace k realizaci terénního antropologického výzkumu.

'Především si řekněme, o čem tahle knížka není. Nechce nahradit standardní učebnici sociologického výzkumu, nenabízí úplnou zbrojnici metod a technik a už vůbec nechce naučit čtenáře statistice. Její cíl je v tomto smyslu daleko skromnější: porozumění logice výzkumu a porozumění smyslu statistických operací.'Tolik autor ve svém úvodním slově. Obvykle nezáživné metody sociologie Disman představuje s humorem a nadhledem a více než o znalost statistiky samotné mu jde o schopnost porozumět'skutečnému smyslu našich dat'. 4. vydání úspěšné učebnice.

Úvodní poznámka editora: Čtvrtý svazek učebních textů ze Soudobé sociologie nese podtitul, který je inspirován francouzským sociologem Michelem Maffesolim. Formulace Aktuální a každodenní naznačuje, že obsah má poměrně heterogenní charakter a zahrnuje příspěvky sledující tematiku, jež v současnosti přitahuje pozornost a namnoze se dotýká zkoumání otázek každodenního života. Touto publikací se uzavírá tetralogie studijních textů, jejíž jednotlivé svazky vyšly v předchozích třech letech. První díl s podtitulem Teoretické koncepce a jejich autoři [2007] se zaměřil na klíčové postavy soudobého sociálněvědního myšlení (I. Wallerstein, Z. Bauman, A. Toffler, N. Luhmann, R. Munch, A. Giddens, M. Castells, U. Beck, A. Honneth, N. Fraser, A. Etzioni). Obsah druhého dílu [2008] je ve své podstatě vymezen názvem Teorie jednání a sociální struktury (obsahuje kapitoly věnované koncepcím H. Blumera, H. Garfinkela, E. Goffmana, P. Bergera, T. Luck-manna, R. Collinse, J. Habermase, P. Bourdieua, J. S. Colemana, neopozitivismu, funkcionalismu, diskurzivní analýze, sociální stratifikaci, kohezi, důvěře, sociálnímu kapitálu a deviaci). Kapitoly třetího dílu [2008] Diagnózy soudobých společností referují o podstatných otázkách života v soudobých společnostech (vědění, informace, ekologie, práce, kvalita života, sociální stát, kultura, postmoderna, multikulturalismus, globalizace, rizika, konflikty) a o autorech, kteří se jimi zabývají (D. Bell, A. Touraine, R. N. Bellah, G. Schul-ze, G. Lipovetsky, J. Baudrillard, P. Virilio, J. Alexander). Závěrečný, čtvrtý svazek je různorodý co do sledované tematiky (sociobiologie, trvale udržitelný rozvoj, kulturami studia, feminismus, distributivní spravedlnost, typy kapitálů, střední třída, vysoké a populární umění, symbolické násilí, náboženství, sociální sítě, grounded theory) i postav sociologického myšlení, jimž je věnována pozornost (R. Sennett, M. Maffesoli, B. Latour, M. Juergensmeyer). Také v tomto případě jako u předchozích svazků platí, že předkládané učební texty nemají charakter koncepčně strukturované učebnice, nýbrž spíše sborníku, jehož hlavním cílem je představit ze soudobé sociologie to, co u nás zatím není příliš známé a rozšířené. Editor, který se i tentokrát obklopil spoluautory mladšího věku s různorodou publikační zkušeností, doufá, že se autorskému kolektivu podařilo sestavit kolekci textů, která má šanci oslovit nejen studenty sociologie, ale i širší zainteresovanou veřejnost.

Stručný úvod poslouží dobře každému, kdo potřebuje získat rychlou orientaci v sociálním dění a společenských problémech současnosti z hlediska sociologie. Probírají se všechna důležitá témata - sociální jednání, socializace, skupina a společnost, politika, ekonomie, náboženství, kultura aj. Sociologie je rovněž představena jako vědní obor, který má svou metodologii a institucionální základnu a v jehož rámci existuje řada základních sociologických paradigmat a škol.

Třetí svazek učebních textů ze soudobé sociologie přináší stati, jejichž společným jmenovatelem je problematika aktuálních procesů probíhajících v soudobých společnostech. Publikace obsahuje texty zabývající se sociální změnou, teorií postindustriální společnosti a společnosti vědění, dále ekologickou problematikou, koncepty práce a kvality života, sociálním státem či koncepcí společnosti prožitku a narcismu. Další kapitoly se věnují teorii kultury, civilnímu náboženství, mediální realitě, multikulturalismu a jiným rizikovým oblastem, konfliktům a střetům v období postmoderny a globalizace.

Publikace mapuje významné teoretické trendy, jež ovlivňují charakter sociologie na počátku 21. století. Je určena studentům, kteří mají tuto problematiku ve svých studijních osnovách, i všem ostatním zájemcům z řad odborné i širší veřejnosti. Jednotlivé kapitoly referují o klíčových postavách soudobé sociologie, jakými jsou Immanuel Wallerstein, Zygmunt Bauman, Alvin Toffler, Niklas Luhmann, Richard Münch, Anthony Giddens, Manuel Castells, Ulrich Beck, Axel Honneth, Nancy Fraser, Amitai Etzioni. Teorie těchto autorů významným způsobem zasahují do aktuálních diskusí o povaze soudobého světa a mají často - nikoli však ve všech případech - i určité politické konotace.