Comparison of Trenchless and Excavation Technologies in the Restoration of a Sewage Network and Their Carbon Footprints

The restoration of aging sewer networks is a fundamental remediation approach with the aim of renewing or improving existing systems. Remediation methods include repair, renovation, and replacement (renewal). The restoration of a sewer network itself can be performed using either excavation or trenchless technologies. While these technologies offer various advantages, they also present disadvantages. The choice of a restoration technology depends on numerous parameters, including economic factors and local conditions (such as the construction of the existing sewage network, available working space, traffic load, and environmental safety restrictions). In addition to the parameters influencing the choice of restoration technology, recent considerations have been given to constraints related to greenhouse gas emissions and the corresponding carbon footprint. Carbon footprint serves as an indicator of the restoration activity’s dependence on fossil fuels, both during implementation and operation. In the 21st century, concerns regarding carbon footprints have rapidly escalated. The reduction in carbon footprints is a crucial objective from both an economic and an ecological point of view. This article specifically addresses the prospects of monitoring the carbon footprint concerning the partial restoration of a sewer network within the historical core of the city of Brno, located in the Czech Republic.
Obnova stárnoucích kanalizačních sítí je základním sanačním přístupem, jehož cílem je obnovit nebo zlepšit stávající systémy. Mezi sanační metody patří opravy, renovace a výměna (obnova). Samotnou obnovu kanalizační sítě lze provádět buď pomocí výkopových, nebo bezvýkopových technologií. Tyto technologie mají různé výhody, ale také nevýhody. Volba technologie obnovy závisí na mnoha parametrech, včetně ekonomických faktorů a místních podmínek (např. konstrukce stávající kanalizační sítě, dostupný pracovní prostor, dopravní zatížení a omezení bezpečnosti životního prostředí). Kromě parametrů ovlivňujících volbu technologie obnovy se v poslední době zohledňují i omezení související s emisemi skleníkových plynů a odpovídající uhlíkovou stopou. Uhlíková stopa slouží jako ukazatel závislosti restaurátorské činnosti na fosilních palivech, a to jak během realizace, tak během provozu. V 21. století se obavy týkající se uhlíkové stopy rychle stupňují. Snížení uhlíkové stopy je zásadním cílem jak z ekonomického, tak z ekologického hlediska. Tento článek se konkrétně zabývá perspektivami sledování uhlíkové stopy týkajícími se částečné obnovy kanalizační sítě v historickém jádru města Brna, které se nachází v České republice.