Loštická keramika z archeologického výzkumu brněnského hradu Špilberka

Loštické poháry i hrnce, vyráběné v severomoravských Lošticích u Mohelnice, byly velmi oblíbené pro svůj téměř neprosákavý materiál podobný kamenině a puchýřkovitý vzhled povrchu. Jejich produkce spadá do období konce 14. a dále do 15. a 16. století. Podle nových přírodovědných rozborů i experimentů bylo tajemství tohoto materiálu v jílovité hrnčířské hmotě se záměrným přidáváním granátu (pyropu či almandinu). Loštické poháry patřily k vyhledávanému a oblíbenému stolnímu nádobí dokonce i za hranicemi českých zemí. Při archeologickém výzkumu Špilberka bylo získáno ze tří poloh (severní křídlo, severovýchodní rohová věžice, jižní křídlo) celkem 88 zlomků loštické keramiky, 53 fragmentů hrncovitých pohárů, 28 střepů hrnců, z toho jediný s uchem pod hrdlem, a jeden středový zlomek zvoncovité poklice s knoflíkovitou úchytkou. Datování je dáno keramickými typy do starší fáze loštické keramiky, a to na konec 14. a spíše první polovinu 15. století. Ve věžici a severním křídle převažují picí nádoby, hrncovité poháry, zatímco v jižním křídle byly nalezeny pouze zlomky loštické kuchyňské keramiky, hrnců. Je otázkou rozboru dalšího materiálu, zda je na takovém základě možno usuzovat na provozní zaměření zkoumaných prostor, např. na občasné stolování špilberských strážců v severních prostorách a existenci zásobních či skladovacích místností v křídle jižním.