South-Moravian Rural Borderland

Jihomoravské pohraničí bylo studováno jako příklad periferního venkova. Je definováno souborem obcí, jejichž katastrální území se dotýkají státní hranice. Pohraničí je významně diferencováno v závislosti na přírodních podmínkách, historickém vývoji a subjektivních okolnostech. Období po roce 1990 lze charakterizovat propadem výrobního sektoru, rozvojem služeb, pozitivním migračním saldem (s několika výjimkami), zvýšeným důrazem na ochranu přírody a krajiny, stoupající nezaměstnaností a nízkým standardem formálního vzdělání. Silné stránky spočívají v udržované a v řadě případů přísně chráněné krajině, vhodné sídelní struktuře s relativně velkými obcemi, vhodných podmínkách pro zemědělské aktivity, rozvoji balneologie a významnou tranzitní polohou centrální části pohraničí. Slabé stránky zahrnují zejména výrazně sezónní charakter cestovního ruchu (pouze krátká letní perioda), podprůměrné vzdělání obyvatel, špatný stav místních komunikací, vystavení území erozi. Příležitostmi jsou možnosti přeshraniční spolupráce, podpora mimoprodukčního zemědělství, poptávka po odpovídajících formách cestovního ruchu, podpora malého a středního podnikání. Ohrožení je chápáno jako nebezpečí dalšího odchodu mladých a vzdělaných lidí, možná devastace životního prostředí intenzivním zemědělstvím a nižší ekonomická konkurenceschopnost. Strategie mohou spočívat v preferování ekonomického rozvoje nebo v zaměření na kvalitu života místní populace.