'Oko — do duše okno': Characterization of Eye in the Czech Cultural Context with Emphasis on Fairy Tales

Český výraz oko/oči můžeme kromě kontextu lékařství a anatomie najít ve velkém množství idiomů zobrazujících způsoby dívání se, nebo odkazujících na to, jak někdo nebo něco vypadá. To se často vztahuje k projevům vyjadřujícím myšlenku, emoci, pocit, nebo přání v rámci mezilidských vztahů; s okem se často setkáváme i v metaforách. Víceméně přímou identifikaci můžeme najít v uměleckých dílech, ale i v příslovích, lidových písních a pohádkách. Pohádky přitom vyjadřují v rámci jednotlivých kulturních kontextů moudrost předávanou ústně z generace na generaci. Tento příspěvek se soustředí na interpretaci tří pohádek vztahujících se k českému kulturnímu prostředí, ve kterých hraje významnou roli právě oko.
Medical and anatomical context apart, the Czech oko [eye] can be found in a great number of idioms related to the modalities of looking and/or appearing, which often includes an interpersonal relation expressing thought, emotion, feeling or desire; a metaphorical eye is frequent too. A more or less straightforward identification can be pinpointed as conveyed through works of arts, proverbs, folk songs and fairy tales. Bearing in mind that fairy tales represent the traditionally conceived wisdom and are in a culture transmitted orally for generations, this paper focuses on the interpretation of three of those belonging to the Czech cultural context in which oko [eye] is a significant item.