Search

Dieser Beitrag beschäftigt sich mit einer problematischen Seite der Samen- und Eizellenspende. Konkret konzentriert er sich auf die Anonymität im Rahmen dieses Verfahrens, die in manchen europäischen Staaten als eine gesetzliche Bedingung festgelegt ist. Es geht um eine Konsequenz der unklaren Regulierung auf EU-Ebene, die es ermöglicht, nationale Vorschriften nach individuellen Präferenzen des Gesetzgebers zu konzipieren. Trotzdem muss auch der menschenrechtliche Kontext berücksichtigt werden, weil die Anonymität des:der Spender:in dazu führt, dass das Kind de facto keine Chancen hat, seine (genetischen oder biologischen) Eltern zu kennen. Im Prinzip verletzt ein solcher Ansatz das Recht des Kindes auf Kenntnis der eigenen Abstammung, das in entsprechenden Menschenrechtskonventionen verankert und in der Judikatur des EGMR interpretiert wurde.

Aus dem Inhalt: - Menschenrechtsklagen vor Zivilgerichten in Deutschland – Eine Bestandsaufnahme der methodisch-rechtspolitischen Ansätze im Internationalen Privatrecht (IPR) - Das Vorsorgeprinzip – ein unterschätzter Bestandteil menschenrechtlicher Klimaklagen? - Der Menschenrechtsausschuss der Vereinten Nationen und die Klimakrise – Die Entscheidung Billy et al. gegen Australien und ihr Beitrag zur „Begrünung“ des Menschenrechtsschutzes, MenschenRechtsMagazin : MRM ; Informationen, Meinungen, Analysen; 01/2023

The aim of this article is to address the current risk of the increasingly progressive development of biomedicine, which, due to the passivity of the legislator, transforms itself into the form of biopower, which is a new form of regulation of society. However, this type of power is represented by private clinics or companies, which focus their attention primarily on the rapid scientific development and economic prosperity. The result is that, on the one hand, modern procedures in the field of reproductive medicine and prenatal care are presented as rescuing individuals or societies from the problem of low birth rates, but, on the other hand, they lead to the overproduction of human embryos, which are then frozen as biological material that can be used, donated or even destroyed. Consequently, we can assert that the right to life is no longer respected as a basic or sacred value, but as an obstacle to scientific development, whose borders are not restricted even by the protection of life itself and the need of preserving its naturalness. The aim of this article is to address the current risk of the increasingly progressive development of biomedicine, which, due to the passivity of the legislator, transforms itself into the form of biopower, which is a new form of regulation of society. However, this type of power is represented by private clinics or companies, which focus their attention primarily on the rapid scientific development and economic prosperity. The result is that, on the one hand, modern procedures in the field of reproductive medicine and prenatal care are presented as rescuing individuals or societies from the problem of low birth rates, but, on the other hand, they lead to the overproduction of human embryos, which are then frozen as biological material that can be used, donated or even destroyed. Consequently, we can assert that the right to life is no longer respected as a basic or sacred value, but as an obstacle to scientific development, whose borders are not restricted even by the protection of life itself and the need of preserving its naturalness.

Otázkami souvisejícími s počátkem lidského života a jeho statusem v průběhu prenatálního vývoje se již od nepaměti zabývají odborníci nejen z oblasti biologie, filozofie či etiky, ale také právní vědy. V tomto ohledu se diskuze zaměřuje zejména na zodpovězení výchozí otázky, zda je již embryo či plod nositelem práva na život. Nelze však opominout, že každý začátek života má přirozeně také svůj konec. Z toho důvodu je nutné zabývat se tím, zda je nasciturovi poskytována náležitá ochrana za předpokladu, že se nedožije porodu. Přestože nebyla v minulosti věnována této problematice zvýšená pozornost, v ČR ke změně došlo v souvislosti s přijetím novely zákona o pohřebnictví a souvisejících právních předpisů, která se zásadním způsobem dotkla rovněž oblasti nakládání s pozůstatky dítěte, které se nedožilo porodu, včetně jeho postmortální ochrany. Cílem článku je analýza dotčené právní úpravy, a to včetně její komparace s právními předpisy, které poskytují nasciturovi během života odlišnou úroveň právní ochrany než po smrti. Questions related to the beginning of a human life and its status during prenatal period have been dealt not only by biologists, philosophers, ethicists, but also by legal scientists. In this regard, the discussion is focused primarily on answering the initial question, whether an embryo or a fetus has already a right to life. However, it can not be neglected that every beginning of a human life naturally has its end. For this reason, it is necessary to consider whether an unborn child is enough protected if he dies before the birth. Although practically no attention has been paid to this issue in the past, in the Czech republic the change has taken place in connection with the adoption of the funeral law amendment and related legal regulation, which also had fundamental consequences in the area of legal protection and manipulation with the remains of childs, dying before the birth. The aim of this article is to analyze the above legislation, including its comparison with the legislation that gives an unborn child during prenatal period a different level of legal protection than after the death.

Vlivem progresivního biomedicínského vývoje jsou již vědci delší dobu schopni ovlivňovat vývoj člověka v prenatálním období. S tím je spojena řada problémů nejen etického, ale také právního charakteru, které mají dopad do právního významu hodnoty lidského života a zachování jeho přirozenosti. Cílem tohoto článku bude poukázat na skutečnost, že zákonodárce není v různých aspektech schopen efektivně a pružně reagovat na pronikání genetických zásahů do stále více oblastí společenského života. Pozornost tak bude nejprve věnována výchozí otázce biologického, morálního a právního statusu nenarozeného dítěte, a to v kontextu právních regulací, které umožňují destruktivní zásahy do jeho podstaty a přirozeného vývoje. Následně se již zaměříme na filozoficko-právní analýzu problematiky biomoci a jejího potenciálu suplovat legislativní činnost zákonodárce, což se pokusíme v českém právním prostředí demonstrovat na aktuální a stále nevyřešené otázce náhradního mateřství. Vlivem progresivního biomedicínského vývoje jsou již vědci delší dobu schopni ovlivňovat vývoj člověka v prenatálním období. S tím je spojena řada problémů nejen etického, ale také právního charakteru, které mají dopad do právního významu hodnoty lidského života a zachování jeho přirozenosti. Cílem tohoto článku bude poukázat na skutečnost, že zákonodárce není v různých aspektech schopen efektivně a pružně reagovat na pronikání genetických zásahů do stále více oblastí společenského života. Pozornost tak bude nejprve věnována výchozí otázce biologického, morálního a právního statusu nenarozeného dítěte, a to v kontextu právních regulací, které umožňují destruktivní zásahy do jeho podstaty a přirozeného vývoje. Následně se již zaměříme na filozoficko-právní analýzu problematiky biomoci a jejího potenciálu suplovat legislativní činnost zákonodárce, což se pokusíme v českém právním prostředí demonstrovat na aktuální a stále nevyřešené otázce náhradního mateřství. Due to the progressive development of biomedicine, scientists have been able to influence the development of a human being in the prenatal period for some time. This is associated with many problems not only of an ethical but also of a legal nature, which have an impact on the legal significance of the value of human life and on the preservation of its nature. The aim of this article is to highlight the fact that the legislature is unable to efficiently and flexibly respond, in various aspects, to the penetration of genetic engineering into more and more areas of social life. Initially, attention shall be on the biological, moral and legal status of an unborn child in the context of legal regulations that allow destructive interference in its essence and natural development. Subsequently, focus shall be oriented on the philosophical and legal analysis of the issue of biopower and its potential ability to substitute the legislative action of the legislature, which we will try to demonstrate on the Czech legal environment with respect to the current and still unresolved issue of surrogacy.

Problémy spojené s nízkou porodností jsou již dlouhou dobu celospolečenským tématem, které v kontextu vývoje moderních biomedicínských technologií úzce souvisí s metodami asistované reprodukce, zejména umělého oplodnění, které je v rámci diskurzu považováno za jedinou spolehlivou léčbu neplodnosti. Nehovoří se však příliš o tom, že s jeho realizací je spojeno mnoho etických a právních otázek, které souvisejí s nerespektováním integrity a důstojnosti lidského embrya. To totiž není považováno za cíl daných postupů, ale pouze jako prostředek k realizaci práva na rodinný život či rozvoj vědy, pokud se stane nadbytečným. Cílem tohoto článku bude poukázat na skutečnost, že současný právní stav v oblasti reprodukční medicíny degraduje začínající život na pouhý biologický materiál či předmět smluvního ujednání v podobě surogační dohody, aniž by mu jakožto lidské bytosti poskytoval náležitou právní ochranu. Související zákonná koncepce anonymního dárcovství navíc negativním způsobem navždy ovlivňuje společenský život a osobnostní vývoj takto počatého jedince. Za tímto účelem budeme kriticky analyzovat danou právní úpravu a poukážeme na potřebu celkové změny přístupu zákonodárce, který by měl proporcionálně zohledňovat nejen zájem společnosti, ale také každého (uměle) počatého dítěte. Problémy spojené s nízkou porodností jsou již dlouhou dobu celospolečenským tématem, které v kontextu vývoje moderních biomedicínských technologií úzce souvisí s metodami asistované reprodukce, zejména umělého oplodnění, které je v rámci diskurzu považováno za jedinou spolehlivou léčbu neplodnosti. Nehovoří se však příliš o tom, že s jeho realizací je spojeno mnoho etických a právních otázek, které souvisejí s nerespektováním integrity a důstojnosti lidského embrya. To totiž není považováno za cíl daných postupů, ale pouze jako prostředek k realizaci práva na rodinný život či rozvoj vědy, pokud se stane nadbytečným. Cílem tohoto článku bude poukázat na skutečnost, že současný právní stav v oblasti reprodukční medicíny degraduje začínající život na pouhý biologický materiál či předmět smluvního ujednání v podobě surogační dohody, aniž by mu jakožto lidské bytosti poskytoval náležitou právní ochranu. Související zákonná koncepce anonymního dárcovství navíc negativním způsobem navždy ovlivňuje společenský život a osobnostní vývoj takto počatého jedince. Za tímto účelem budeme kriticky analyzovat danou právní úpravu a poukážeme na potřebu celkové změny přístupu zákonodárce, který by měl proporcionálně zohledňovat nejen zájem společnosti, ale také každého (uměle) počatého dítěte. Problems associated with low birth rates have been a long time a societal issue which, in the context of the development of modern biomedical technologies, is closely related to methods of assisted reproduction, especially artificial insemination, which is considered in the discourse to be the only reliable treatment of infertility. However, people don´t talk too much about the fact, that it is connected to many ethical and legal questations about disrespect the integrity and dignity of the human embryo. He is not considered to be the goal of these procedures but only a means of realizing the right to family life or the development of science if he becomes redundant. The aim of this article will be to point to the fact that the current legal situation in reproductive medicine degrades an unborn child into mere biological material or the subject of a contractual arrangement in the form of a surrogate agreement without providing him with adequate legal protection. The related legal concept of anonymous donation then has negative influence on the social life and the development of identity of the individual, who was conceived by using these methods. For this purpose, we will focus our attention on critical analysis of the legislation and we will also point to the need to reconsider the current approach of the legislator, which should proportionally take into account not only the interest of the society but also of every (artificially) conceived child.