Search

Support for regional production along with its certification and labelling can be understood more broadly as regional development initiatives. Accordingly, the declared objectives of many certification schemes include environmental, economic, social, and cultural aspects. However, to bring benefits for the region, a certification scheme must be used efficiently. Key actor interviews combined with an assessment of the activities of thirty Czech certification schemes, all members of the Association of Regional Brands, helped us identify positive and negative factors affecting the initiatives’ success and potential for enhancing regional development. In line with current institutional approaches to regional development, the engagement and creativity of actors as well as creating networks, which help them overcome various constraints, were found to be essential.

This article assesses and compares Land Use changes in eastern regions of Europe: East Central Europe (ECE ) and South East Europe (SEE ). This part of the continent has to a certain extent common historical experience: multinational empires, ethic nationalism, peripheral position to markets and the communist experiment within 1940s–1980s. All these developments, complemented by specific environmental characteristics, different from each other, have affected the evolution of Land Use structure over the last fifty years. Considerable differences in LU structure of SEE and ECE had existed undoubtedly already in pre-war period. Here we try to on the basis of FAO LU database reveal how geographical and historical contexts shaped Land Use structural changes in both regions and led to important distinctions. LUCC v post-komunistických zemích střední a východní Evropy v letech 1960–2000 a jeho historickogeografické kořeny Předkládaný článek zachycuje v komparativní perspektivě změny ve využití půdy v regionech jihovýchodní (SEE ) a středovýchodní (ECE ) Evropy. Část kontinentu, dnes vnímaná především jako postkomunistická, má mnohem širší společné novověké dějiny: periferní pozici vůči světovému trhu, opožděný nástup industrializace, mnohonárodnostní impéria před a nevelké národní státy v době meziválečné. Zatímco tyto historickogeografické faktory vytvořily předpoklady pro analogický vývoj využití půd v obou regionech, rozdílné fyzickogeografické podmínky naopak posilovaly jeho specifické stránky. Na základě statistik Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) jsou v článku sledovány a zhodnoceny hlavní trendy ve využití půdy v obou regionech a jejich dominantní příčiny

Serious problems are becoming evident after 20 years of liberalization concerning the development of Czech military training areas (MT As) and, in particular in their neighbouring zones. An important task is to devise procedures that emphasize essential conditions for the successful spatial and social integration of these marginal areas in the Czech regional system. The contemporary research presented is based on primary research of an area of special interest in the context of a situation analysis and specification of the role of local inhabitants of the military training area regarding issues of its functional use. The presented article analyzes the regional development intentions of the different hierarchical levels of board/administration (municipal, micro-regional, regional and departmental/governmental), concerning the role of an MT A in the regional system – in the case of MT A Boletice, this study’s area of interest. The qualitative research presented is based on the analysis, interpretation and evaluation of primary data, procured through structured interviews and questionnaires carried out with representatives of local administration at various hierarchical levels. The attitudes of the primary stakeholders interested in the decommitment/conversion of MT As are mainly concerned with investment benefits and project development locations rather than environmental protection legislation. Percepce marginality: role veřejné správy a aktérů regionálního rozvoje v otázkách budoucího vývoje českých vojenských újezdů V průběhu posledních dvou dekád liberalizace společnosti, uvolnění poměrů, se stále zřetelněji prosazují zájmy a s nimi též problémy týkající se využívání českých vojenských újezdů s předpokládanými dopady na vývoj/rozvoj sousedících správních celků. V tomto ohledu je nezbytné navrhnout postupy, které vyzdvihnou základní předpoklady úspěšné prostorové a sociální integrace zmíněných marginalizovaných oblastí Česka (vojenských újezdů) do regionálního systému. Příspěvek se zabývá rolí aktérů regionálního rozvoje a především veřejné správy v otázkách budoucího vývoje marginalizovaných území. Je zde akcentována percepce periferních území (dle konceptu jádro–periferie) s důrazem na oblasti vyčleněné z ekonomických, sociálních i politických vazeb na okolní prostředí (marginalizované zóny). Současný výzkum je založen na původním výzkumu v kontextu konstrukce situační analýzy zájmového území VÚ Boletice zahrnující analýzu role místních obyvatel vojenského újezdu v oblasti ovlivnění budoucího funkčního využití území. Dále se zde analyzují záměry a postoje rozlišných úrovní veřejné správy (úroveň obecní, mikroregionální, regionální, sektorová ministerská, zájmová a specifická) s ohledem na možnosti využití/konverze vojenských majetků. Kvalitativní povaha výzkumu je založena na analýze, interpretacích a hodnocení primárních dat poskytnutých prostřednictvím strukturovaných interview a anketního šetření. Z výsledků výzkumu jednoznačně vyplývají závěry charakterizující jednak protichůdné postoje aktérů regionálního rozvoje ve vztahu k marginalizovaným vojenským zónám ovlivněné možným investičním a ekonomickým profitem z navržených záměrů, projektů, jednak absence diskuze o koordinovaném přístupu k řešení územních problémů mezi jednotlivými úrovněmi veřejné správy (od lokální po ústřední), resorty státní správy a soukromými subjekty. Legislativa na ochranu environmentálních hodnot území (přírody a krajiny) je akcentována až v případech, kdy daný ekonomický záměr nenese přímý ekonomický zisk pro konkrétní správní území. Mj. proto se jako nezastupitelná jeví role správy zvláště chráněných území v oblasti edukace, osvěty, managementu a marketingu environmentálně vysoce cenných marginalizovaných oblastí v rámci českých vojenských újezdů.

The article develops general theoretical discussion on researches on second housing as well as concepts of the new regional, new cultural and behavioral geographies. The major focus is given on theoretical and methodological background of the process of formation of regional identity and identity of regions in the areas with considerable concentration of settlements and municipalities with prevailing tourist function. It deals with identification of the inner development potential of localities and regions from socioeconomic and sociocultural views. Both identity of regions (their outer and inner image) and appurtenance of residents and tourists (second home owners) with the territory is emphasized. The key objective is to support and explain possible behavioral approaches in the research of the impact of second housing and tourism activities in the forming of regional identity and identity of the regions. Formování regionální identity a identity regionů v Česku – představení výzkumu vlivu druhého bydlení a cestovního ruchu Předloženy članek je založen předevšim na diskusi teoretickych přistupů a vybranych konceptů nove regionalni, kulturni a behavioralni geografie, ktere mohou byt využity při vyzkumech druheho bydleni a cestovniho ruchu. Důraz je kladen na obecne a metodologicke pohledy na procesy formovani regionalni identity a identity regionů v uzemi s vyraznou koncentraci sidel a obci s převažujici rekreačni a turistickou funkci. Žadouci současti vyzkumů je identifikace vnitřniho socioekonomickeho a sociokulturniho potencialu lokalit a regionů. S vnějši i vnitřni identitou regionů nedilně souvisi regionalni povědomi sounaležitosti rezidentů, ale i rekreantů a turistů. Hlavnim cilem je podpořit a vysvětlit možnosti využiti behavioralnich přistupů ve vyzkumech vlivu druheho bydleni a turistickych aktivit na formovani regionalni identity a identity regionů.

This paper analyses the historical cultural landscapes in Czechia and their preservation and regional distribution. The regional distribution of existing and proposed landscape conservation zones and natural parks is analysed by division into peripheral, core and neutral zones. The most protected historical cultural landscapes are in the neutral area where land use/land cover changes in past decades were less intensive. In contrast, core area landscapes are affected by intensification and those in peripheral areas are influenced by extensification. While correlations were identified between the spatial distribution of protected landscape distribution and areas with predominantly German speaking inhabitants prior to 1945, more protected historical cultural landscapes are located in the core area where long-term Czech-speaking inhabitants prevailed. Finally, although the proportions of existing landscape conservation zones are almost equal, proposed landscape conservation zones prevail in the core area.

The article focuses on geoparks as areas with a specific form of local heritage protection. It contributes to a research into two interconnected fields: firstly, the research into local people’s participation in local development; secondly, the research into tourism sustainability. Discussion of foreign publications reveals that in the context of Czechia geoparks are misunderstood concept. This argument is supported by a case study from one part of the National Geopark Železné hory. The field research proved that there are significant barriers to meeting the purpose of geoparks. Two conditions are required in geoparks: the possibility of cooperation among local actors and the ability to be competitive through a diverse offer of services and products. The paper discusses factors affecting the actual state of society and their operation in the local development. The aim of the paper is to identify the obstacles to the development of geoparks as a reflection of the problems in local and regional development. In addition, the article deals with possible instruments for the management of geoparks and their utilization for effective coordination of local development.

Cílem tohoto článku je analýza percepce kvality bydlení a územní diferenciace lidského kapitálu v Libereckém kraji na počátku 21. století. Výzkum je založený na agregovaných indexech, které se snaží postihnout význam územní diferenciace v kvalitě bydlení a lidského kapitálu na úrovni obcí a mikroregionů. Agregované indexy kvality bydlení vychází z vlastní definice kvality bydlení založené na interdisciplinaritě a komplexnosti tohoto tématu, zatímco definice a indikátory lidského kapitálu jsou převzaty z jiných zdrojů. V práci jsou použity dvě hlavní metody založené na jedné straně na sběru, analýze a vyhodnocení statistických dat a na druhé straně na přípravě, provedení a vyhodnocení dotazníků. Výsledky potvrzují vysokou kvalitu bydlení centrálních částí, v současné době také intenzivně zastavovaných.

This article presents the concept of social metabolism and highlights its use for the analysis of the development of agriculture in Czechia. Similar to the general discipline of geography, social metabolism investigates the interactions between people and nature throughout time and space. In this article, we apply social metabolism methods, such as energy flow analysis (EFA), to investigate the transformation of Czech agriculture during the 1830–2010 period. The article is based on public data, as well as datasets compiled by the authors. The article documents the changes in Czechia’s historical development and its effect on land use and agriculture through the observation of several metabolic key indicators within their historical context. It primarily concentrates on changes in crop and livestock production, land use, and associated demographic and societal developments. We conclude that the strategies of all political regimes in the 19th and most of the 20th century increased the socio-metabolic output of agriculture, despite a very different political and economic background. Only the collapse of the Eastern Block resulted in a restructuring of the agricultural sector that produced a visible change in agricultural energy flows trends. Sociální metabolismus českého zemědělství (1830–2010) Prezentovaný výzkum sleduje vývoj českého zemědělství v posledních téměř 200 letech. Objasňuje dlouhodobé vztahy mezi politickými a institucionálními změnami na jedné straně a změnami v biofyzikálním fungování zemědělství na straně druhé. Příspěvek se snaží odpovědět na výzkumné otázky, jak ovlivnily z biofyzikální perspektivy zemědělskou soustavu hlavní strukturální změny jako: počátek industrializace v 19. století, pokračující mechanizace a změny v držbě půdy, kolektivizace po 2. světové válce a transformace po roce 1989. Analýza vychází z konceptu sociálního metabolismu a metod hodnocení materiálových a energetických toků. Kvantifikuje následující indikátory: vývoj využití území, domácí extrakce biomasy, výnosy zemědělských plodin, vývoj počtu hospodářských zvířat, fyzická bilance zahraničního obchodu. Výsledky jsou vyjádřeny v jednotkách energie (Jouly) a tzv. velkých dobytčích jednotkách na plochu. Jmenované ukazatele interpretujeme v širších socio-ekonomických souvislostech. Na počátku sledovaného období mělo české zemědělství spíše extenzivní charakter. To se měnilo společně s nástupem industrializace v polovině 19. století, kterou výrazně urychlily změny v držbě půdy a postupný rozvoj mezinárodního obchodu se zemědělskými produkty. Dovoz levného obilí z USA byl jedním z faktorů, který zapříčinil nástup zemědělské krize. Reakcí zemědělského systému byl rozvoj živočišné výroby a postupné zavádění plodin, které byly světově konkurenceschopné (např. cukrová řepa, chmel). Až na propady během válek lze sledovat trvale rostoucí objem produkce i výnosů s různou rychlostí během studovaných period. Podobně jako v případě výsledků předchozích výzkumů dosahuje většina sledovaných indikátorů maximálních hodnot v 80. letech 20. století a po roce 1989 nastává jejich prudký pokles. Stejný trend se projevil i u sklizně zemědělských plodin a počtu chovaných zvířat. Ruku v ruce s mechanizací šla chemizace zemědělství, což umožnilo nevídaný růst výnosů v poválečném období. Během pětatřiceti let (1955–1990) se výnosy plodin zdvojnásobily, což však bylo doprovázeno růstem používání průmyslových hnojiv přibližně třináctkrát větším než na počátku tohoto časového intervalu. Metabolismus českého území a tím i českého zemědělství ve sledovaném období přešel z formy závislé na solárním systému a vázané na produktivní plochu (práce zvířat krmených biomasou) do formy závislé na vstupech fosilní energie a zejména na vnějších vstupech a výstupech v podobě začleňování zemědělství do mezinárodního obchodu. Tato forma organizace zemědělské výroby může být charakterizována otevřenými cykly toků živin a biomasy, zatímco forma vázaná na plochu byla prakticky uzavřená. České zemědělství je stále více ovlivňováno zahraničním obchodem a lze tvrdit, že zahraniční obchod hraje v současnosti dominantní úlohu. Cyklus živin a materiálů je nyní otevřen nejvíce v historii. Na začátku 21. století vyváží Česko suroviny (zejména obilniny) a dováží produkty s vyšší přidanou hodnotou (masné výrobky), což má pro zemědělský systém (a na něj navazující sociální strukturu) minimální výhody, stejně jako pro celou českou ekonomiku. S výjimkou zhruba prvních dvou sledovaných dekád je pro celé sledované období charakteristický pokles rozlohy zemědělské půdy, který je v současnosti ještě zesílen. Navzdory masivní industrializaci, modernizaci a růstu zemědělské produkce nebylo Česko v produkci krmiv pro hospodářská zvířata nikdy soběstačné. Udržování vysokých stavů dobytka v poválečném období záviselo na relativně vysokém objemu dovážených krmiv (zejm. obilovin). Dnes pak souvisí s růstem dovozu sóji, a to přesto, že jsou v Česku dnes stavy skotu a prasat poloviční. V současnosti není prioritou české politiky zajistit spotřebu potravin co nejvíce z vlastní produkce. Proto je konkurenceschopnost zemědělství vystavena více dotovaným a tím levnějším produktům z dovozu. Tvrdíme-li, že se toky materiálů a živin otevírají a odpoutávají od zkoumaného území, docházíme k závěru, že stejně je to i s cykly socio-ekonomickými (pracovní sila, toky financí). Role českého zemědělství jako hlavní základny produkce potravin je tak v současnosti nejslabší v historii.

Regional product labelling can be described as a part of ‘alternative food networks’ since both of them share the idea of ‘re-connecting’ spatially and socially separated production and consumption. This article situates the issue of regional products in the broader context of region formation. It aims to the factors essential for the implementation of a labelling scheme in a given region in order to cast light on the relationship between regional labelling and the process of a region’s institutionalisation. By analysing a set of 22 labelling schemes of the Association of Regional Brands we seek to find answers to the following questions: Which regions have been introducing regional labelling schemes and what do they have in common from the geographic point of view?; What is the place of a regional product label in the process of the region’s institutionalisation? Data on individual regions obtained through an analysis of electronic and printed sources was confronted with specialised literature and thematic maps. We studied spatial characteristics as well as features determining a region’s place in the process of institutionalisation. The most striking common features of regions, which are decisive factors in the implementation of a labelling scheme, include the rural character and a certain degree of problem occurrence the motivate regional stakeholders to overcome those difficulties, but do not impede further development. Another important factor is an attractive natural landscape.