Search

Tématem diplomové práce je vztah vypravěčských subjektů a objektivizovaných druhých, a to v prostředí romantizujících narativů kinematografie. Výstupem práce je krátký autofikční film Barbara: The Weltschmerz Musical, v němž se skrze postavu cizinky-umělkyně s příznačným jménem Barbara snažím poukázat na intimní úroveň fenoménů, které utváří vztah tzv. Západu k tzv. Balkánu. Ten je v tomto případě zastoupen ex-jugoslávským prostorem, a to zejména nynějším Srbskem. Práce se tak skrze téma jugonostalgie dostává k otázkám dekolonizace vlastní identity a k reparativnímu obratu v umění a problematice toho, k čemu se vůbec můžeme ze své, téměř vždy nějakým způsobem privilegované, pozice vyjadřovat. Předmětem samotného praktického výstupu práce však není ani tak rozbor těchto fenoménů, jako spíše subtilní snaha o poukázání na individuální motivace a vnitřní procesy, které je provázejí. K tomu práce využívá metody post-ironie a cringe namířené proti samotné autorce a její roli při vzniku narativu., The diploma thesis deals with the relationship between the narrator subjects and objectified others, in the context of the romanticizing narratives of cinematography. The output of the work is a short auto-fiction film Barbara: The Weltschmerz Musical. Through the allegorical figure of a foreigner-artist with the name Barbara, I point out the intimate level of phenomena, which shape the relationship of the so-called West to the so-called Balkans. The region is represented by the ex-Yugoslav area, and in particular by present-day Serbia. Thus, through the theme of yugonostalgia, the work focuses on the issues of decolonization of one's own identity and the reparative turn of the artworld. However, the practical output of the diploma is not so much an analysis of these phenomena as a subtle effort to point out individual motivations and internal processes that accompany them. For this, the work uses the methods of post-irony and cringe aimed at the author herself and her role in the construction of the narrative.

Tématem diplomové práce je vztah vypravěčských subjektů a objektivizovaných druhých, a to v prostředí romantizujících narativů kinematografie. Výstupem práce je krátký autofikční film Barbara: The Weltschmerz Musical, v němž se skrze postavu cizinky-umělkyně s příznačným jménem Barbara snažím poukázat na intimní úroveň fenoménů, které utváří vztah tzv. Západu k tzv. Balkánu. Ten je v tomto případě zastoupen ex-jugoslávským prostorem, a to zejména nynějším Srbskem. Práce se tak skrze téma jugonostalgie dostává k otázkám dekolonizace vlastní identity a k reparativnímu obratu v umění a problematice toho, k čemu se vůbec můžeme ze své, téměř vždy nějakým způsobem privilegované, pozice vyjadřovat. Předmětem samotného praktického výstupu práce však není ani tak rozbor těchto fenoménů, jako spíše subtilní snaha o poukázání na individuální motivace a vnitřní procesy, které je provázejí. K tomu práce využívá metody post-ironie a cringe namířené proti samotné autorce a její roli při vzniku narativu., The diploma thesis deals with the relationship between the narrator subjects and objectified others, in the context of the romanticizing narratives of cinematography. The output of the work is a short auto-fiction film Barbara: The Weltschmerz Musical. Through the allegorical figure of a foreigner-artist with the name Barbara, I point out the intimate level of phenomena, which shape the relationship of the so-called West to the so-called Balkans. The region is represented by the ex-Yugoslav area, and in particular by present-day Serbia. Thus, through the theme of yugonostalgia, the work focuses on the issues of decolonization of one's own identity and the reparative turn of the artworld. However, the practical output of the diploma is not so much an analysis of these phenomena as a subtle effort to point out individual motivations and internal processes that accompany them. For this, the work uses the methods of post-irony and cringe aimed at the author herself and her role in the construction of the narrative.