Search

Jiří Hanuš se zabývá „memoárromány“ proslulého českého spisovatele Pavla Kohouta Z deníku kontrarevolucionáře a Kde je zakopán pes. Autor se pokouší představit Kohoutův způsob vyjadřování, jeho zacházení s historií a výjimečný přínos české literatuře a historiografii. Analyzuje Kohouta jako spisovatele, jenž popisuje především myšlení socialistických intelektuálů, kteří se aktivně podíleli na budování komunistického režimu v Československu a kteří později skončili jako „děti pohlcené vlastní revolucí“. Kohoutovy romány, bez ohledu na to, jak dramaticky jsou vystavěny a jak dokládají autorovo silné ego, nabízejí mnoho zajímavých náhledů, které mohou využít historici soudobých dějin při analýzách dějin socialistických utopií a každodennosti za socialismu, ale také paradoxů komunistického režimu.

The aim of this book is to explore the ‘idea of a university’ and specific modern developments both abroad and in the Czech Republic through dialogues with prominent Czech academics: Stanislav Balík, Petr Dvořák, Petr Fiala, Pavel Floss, Jiří Hanuš, Petr Horák, Jakub Jirsa, Jiří Lach, Jiří Macháček, Tomáš Machula, Dominik Munzar, Ivana Noble, Jan Sokol, Daniel Soukup and Kateřina Šimáčková.

The book commemorating the centenary of the establishment of the Faculty of Arts is also a contribution to the anniversary of the whole Masaryk University. Its aim is to walk through the history of the faculty by means of a biographical method, i.e., using short biographies that introduce representative, prominent or interesting personalities whose fates and work were connected with the faculty. There was certainly no lack of biographical views in the research of the faculty history, still, such a complex set of biograms has not been collected so far. And the publication offers much more: the authors use a large set of biographical data to interpret the history of the faculty from the perspective of alternating academic generations and contemplate the formative generation experience as well as the phenomena that affected the lives of academics and students over the past 100 years. These include, as a matter of fact, both positive and negative phenomena, therefore, the publication is not just an overview of deserving personalities, respected scientists and charismatic teachers, but it also openly discusses the lives of controversial scholars. Thus, the collection of biograms provides a credible testimony to the one-hundred-year work of the faculty, continually blending studies, science and politics.

Prostřednictvim takzvaných „mýtů“ se autoři pokusili odkrýt několik problemů univerzit, ktere jsou z historicke perspektivy významne pro evropske (středoevropske) prostředi a zvlastě pak pro prostředi ceske. Cilem historickeho badani na poli univerzitni kultury je poukazat na kontinuitu i diskontinuitu vývoje univerzit, a to od jejich středověkých pocatků až po soucasnost. Autorům–historikům takove konstatovani nestaci, ptaji se dal a snaži se v knize nalezt odpovědi na otazky: V cem konkretně spociva tato „kontinuita“ a „diskontinuita“? Rozumime dobře pojmům, ktere se použivaly pro univerzitni vzdělani a badani napřiklad ve středověku, ale třeba i v devatenactem stoleti? Nedoslo v novověku nebo v průběhu 20. stoleti k takovým změnam, ktere zcela změnily smysl a poslani univerzit, jednotlivých fakult, ocekavani veřejnosti? Nezměnila masova kultura na přelomu 19. a 20. stoleti a posleze „masifikace“ vysokoskolskeho vzdělani ve druhe polovině 20. stoleti cile, jichž ma univerzita ve spolecnosti plnit? Nezměnili se zasadně i „akteři děni“- univerzitni profesoři, docenti, dalsi ucitele a konecně studenti? Nepronikly do univerzit vlivy z ekonomiky a politiky natolik, že proměnily jejich vnitřni strukturu? A nejsou dnesni uvahy nad univerzitami, jejich idealy a potřebami, jejich bojem za samostatnost a nezavislost, jejich usilim o konkurenceschopnost, jejich hledanim kriterii pro hodnoceni výkonů, jejich vnitřni nestabilitou vlastně výrazem hluboke krize, v nichž se celý univerzitni svět nachazi? Nezbývaji už jen „mýty“, ktere nam sice pomohou zobrazit univerzitni svět vcerejska, pro dnesni podobu vsak doposud nemame přesnějsich slov? „Kniha je dilem skutecně vysoce aktualnim a přinosným, neboť reaguje svěžim způsobem na řadu zahranicnich i domacich diskuzi o poslani univerzit v minulosti, soucasnosti a budoucnosti. Zaroveň vysoce oceňuji zavěrecne podněty autorů k diskuzi o kontinuitě a diskontinuitě v soucasnem chapani spolecenskeho poslani univerzit. Z metodologickeho hlediska vychazeji autoři z konceptu různých mýtů, jimiž univerzity zastiťovaly a do jiste miry stale zastiťuji legitimitu sve existence.“ prof. PhDr. Jiři Staif, CSc., Univerzita Karlova (z recenzniho posudku)

Clanek zkouma ceskou katolickou recepci děl publikovaných v prvni polovině 20. stoleti pravoslavnými filozofy, teology a spisovateli a pokousi se o interpretaci jejich významu v ceske kultuře v danem obdobi.

Text představuje bilanci projektu z oblasti cirkevnich dějin - výzkum kněžských identit v letech 1820-1938.

Abstract: This text provides a historiographical overview of research into university history in the Bohemian lands. The authors point to the limited standing that the specialized discipline of university history has within Czech historiography, and summarize the methodological difficulties which prevent this discipline from gaining more respect. This is mainly due to it being too closely connected with anniversaries and, consequently, the uncertain existence of research teams. From a methodological perspective, this organizational problem results in the over-representation of institutional biographies in the portfolio of studies, while a greater proportion of the publications interpret university history in isolation from the rest of the society and are a priori success stories. It has only been over the past two decades that there have been changes in the discipline which have rapidly brought it up to speed in methodological terms with other, more traditional historical disciplines. The text also focuses on an overview of important, breakthrough works in the discipline and their place within socio-political changes, with special attention paid to the oldest Czech university in Prague, though there is also an examination of interesting trends in the research into the history of newer, provincial Czech universities.Resumen: Este texto ofrece una visión historiográfica de la investigación sobre la historia de las universidades en Bohemia. Los autores apuntan a que la disciplina especializada de la historia de la universidad tiene una posición limitada dentro de la historiografía checa y resumen las dificultades metodológicas que impiden que esta disciplina gane más presencia. Esto se debe principalmente a que la historia de las universidades está demasiado vinculada con los aniversarios y, por consiguiente, con la incertidumbre de los equipos de investigación. Desde un punto de vista metodológico, este problema organizativo da como resultado la sobre-representación de las biografías institucionales mientras que una mayor proporción de las publicaciones interpreta la historia universitaria aislada del resto de la sociedad y son historias de éxito a priori. Sólo en las dos últimas décadas se han producido cambios en la disciplina que lo han acelerado rápidamente en términos metodológicos con otras disciplinas históricas más tradicionales. El texto también se centra en una visión general de los trabajos importantes, de avance en la disciplina y de su lugar. Los cambios socio-políticos, con una atención especial a la universidad checa más vieja en Praga, aunque hay también un examen de tendencias interesantes en la investigación en la historia de las universidades checas más nuevas, provinciales.Keywords: university history, Bohemian lands, historiographical overview.Palabras clave: historia de la universidad, territorios de Bohemia, panorama historiográfico.

The article deals with an outstanding Czech poet Jan Zahradnicek (1905–60), who was arrested in 1951 and sentenced for 13 years of prison in a show trial. He was released during the general amnesty in 1960 and died in the same year. His tragic fate is depicted in several collections of poems written in prisons (Pankrac, Brno, Mirov, Leopoldov). The collections were saved and published and his poetic diary was found in Leopoldov prison 55 years after his death. Zahradnicek’s poems in combination with the memories of contemporary witnesses and published interpretations of his work (Zdeněk Rotrekl, Rio Preisner, Radovan Zejda, Martin Putna) allow an exceptional view of the inner life of a person who was unjustly imprisoned in the times of communist purges in Czechoslovakia in the 1950s.

Jiří Hanuš kriticky reaguje na příspěvek Pavla Balouna, Jana Grubera, Jana Mareše a Víta Strobacha „O výuce historie za kapitalismu a o mluvících hlavách“. Autor nabízí několik alternativních pohledů na výuku historie, potenciální pracovní příležitosti pro absolventy oboru a dopad na celkový obraz historie, tak jak vyplývá z mediálně protěžovaných pojetí, vytvářených historiky.

Recenze

Recenze

Recenze

Recenze

Phenol-formaldehyde resins of the Novolak and Resol type were chromatographed on a reverse-phase micro-column packed with octadecylsilane on silica gel. A good separation of most components was achieved by the use of gradient elution with methanol-water; the contents of methanol in the mobile phase increased continually from 10 to 90%. The gradient was generated in a simple tubular mixer with an internal volume of 1.5 ml. Samples were applied to the column in a non-eluting solvent, using a six-port injection value with a 10 μl sample loop. The method, which shows a good reproducibility, is suitable for the characterization of phenol-formaldehyde resins. Phenol-Formaldehyd-Harze vom Novolak- und Resol-Typ wurden durch Chromatographie an einer mit Octadecylsilan auf Kieselgel bepackten Umkehrphasen-Mikro-Saule getrennt. Eine gute Auftrennung der meisten Komponenten wurde durch die Verwenndung der Gradientelution mit Methanol und Wasser erzielt. Der Gradient wurde in einer Rohr-Mischkammer (Volumen 1,5 ml) erzeugt; der Anteil von Methanol in der mobilen Phase wurde im Verlauf der Analyse von 10 auf 90% kontinuierlich gesteigert. Die Probenaufgabe erfolgte mit Hilfe eines Dosierventils und einer Probenschleife (Volumen 10 μl). Das Verfahren ergab reproduzierbare Ergebnisse; es erwies sich als gut geeignet zur Charakterisierung von Phenol-Formaldehyd-Harzen.