Search

Před jedinci a společenstvími vyvstávají nové, nedávno ani netušené úkoly, které budou možná stejně náročné nebo ještě závažnější, než byly v našich podmínkách konec studené války a následná transformace postsocialistických systémů. Tradičně se předpokládá, že na řešení problémů společnosti se musí podílet škola, obecněji řečeno vzdělávání (i když část odborníků a veřejnosti dnes přemítá, zda je škola opravdu řešením, nebo spíše součástí problému). Pozorujeme tak souběžně novou vlnu reforem kurikula i obnovený zájem výzkumníků o kurikulární otázky. Přesněji řečeno, zkoumají se nejen kurikulární procesy na úrovni škol a tříd, ale znovu také plánování na národní a nadnárodní úrovni. Symbolem opětovného studia všech rovin tvorby kurikula může být i změna označení příslušné odborné skupiny (networku) v rámci Evropské asociace pedagogického výzkumu (EERA), která svůj dřívější název Curriculum innovation by schools and teachers (užívaný od roku 2007) zkrátila na Curriculum innovation.1

Analyticko-srovnávací studie je třetí publikací řady Školní vzdělávání v… První dvě publikace jsou Školní vzdělávání v Německu a Školní vzdělávání ve Velké Británii. Část studie, vypracovaná českými autory, zprostředkuje na školní vzdělávání „pohled zvenku“, který lze považovat za „objektivní“, „neutrální“, neovlivněný vlastními přímými zkušenostmi autorů. „Pohled zevnitř“ přináší závěrečná kapitola švédského spoluautora. Těžiště studie tvoří problémy, které se jeví jako zásadní ve švédském školním vzdělávání a jsou aktuální také pro rozvoj českého školního vzdělávání. Studie se skládá z devíti kapitol. Nejprve je charakterizován kontext, v němž školní vzdělávání probíhá. Dále je představena švédská vzdělávací politika a charakterizován vzdělávací systém Švédska. Kapitoly 4–9 přinášejí podrobnější pohled na aktuální témata švédské vzdělávací politiky v oblasti školního vzdělávání – soukromých škol, evaluace škol a hodnocení žáků, kurikula, spravedlivosti ve školním vzdělávání, národnostních a etnických menšin ve švédském školním vzdělávání a jazyků a jazykového vzdělávání ve Švédsku. Poslední kapitola přináší popis vzdělávacích politik od zavedení povinné základní školy v roce 1962 přes restrukturalizační opatření zavedená na počátku 90. let až po změny schválené v roce 2010. Studie je určena výzkumníkům a odborníkům v oblasti vzdělávání, vyučujícím i studentům pedagogických fakult a dalších fakult připravujících učitele, představitelům Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky i dalším pracovníkům působícím ve státní správě zabývajícím se vzděláváním.

Změny v oblasti vzdělávání jsou na celém světě předmětem intenzivního zájmu výzkumníků, politiků, učitelů i ředitelů škol a rodičů. Stále však zaznamenáváme, že značný počet pokusů o koncepční změny ve vzdělávání selhává. Zřejmě ani nedávná česká reforma nesplnila očekávání, která do ní byla vkládána. Tato studie přináší původní poznatky o tom, jak probíhají v současnosti proměny českého základního vzdělávání. Autorům však nešlo o hodnocení jedné konkrétní reformy, snažili se pochopit, jak vnitřní dynamika života jednotlivých škol interaguje s vnějšími impulzy, které přicházejí z lokální, národní i globální úrovně. Práce nejprve poukazuje na hodnoty, o které usilovaly některé nedávné zahraniční reformy vzdělávání, na to, jakými prostředky se snažily motivovat školy ke změně a kteří aktéři se na změnách podílejí v současnosti. Druhá a nejrozsáhlejší část čtenáře nechává prostřednictvím podrobných popisů postupně nahlédnout do pěti základních škol z různých míst naší země a upozorňuje na to, co a jakým způsobem se ve školách za poslední léta změnilo, ale také na to, co zůstává stabilní.

Tato kniha je jedním z prvních ucelenějších obrazů aktuální podoby českého základního vzdělávání krátce po spuštění reformy. Vychází z rozsáhlého empirického šetření formou smíšených případových studií pěti základních škol. Poskytuje plastický obraz každé z těchto typově odlišných škol včetně výpovědí žáků, učitelů a dalších aktérů školního života i pohledů na dění ve třídách. V tematických kapitolách ukazuje, jak se v závislosti na jedinečném kontextu různé školy vypořádávají s hlavními výzvami současného školství. Kromě věcného sdělení představuje práce i závažný přínos metodologický.