Search

This paper takes up Axel Honneth’s suggestion that we, in the 21st century Western world, should revisit the Marxian idea of reification; unlike Honneth, however, this paper applies reification to the ways in which humans relate to non-human animals, particularly in the context of scientific experiments. Thinking about these practices through the lens of reification, the paper argues, yields a more helpful understanding of what is regarded as problematic in those practices than the standard animal rights approaches. The second part of the paper offers ways of overcoming reification that go beyond Honneth’s idea of recognition by introducing Iris Murdoch’s idea of attention. This proposed strategy makes the ethical relevance of reification more salient and makes it possible to counter reification through a practice such as attention which, unlike recognition, can be consciously established., Tento článek navazuje na návrh Axela Honnetha, že bychom se v západním světě 21. století měli vrátit k Marxově myšlence reifikace; na rozdíl od Honnetha však tento článek aplikuje reifikaci na způsoby, jakými se lidé vztahují k ne-lidským zvířatům, zejména v kontextu vědeckých experimentů. Článek tvrdí, že přemýšlení o těchto praktikách optikou reifikace umožňuje lépe porozumět tomu, co je v těchto praktikách považováno za problematické, než standardní přístupy k právům zvířat. Druhá část příspěvku nabízí způsoby překonání reifikace, které jdou nad rámec Honnethovy myšlenky uznání, a představuje myšlenku pozornosti Iris Murdochové. Tato navrhovaná strategie zvýrazňuje etickou relevanci reifikace a umožňuje čelit reifikaci prostřednictvím praxe, jako je pozornost, kterou lze na rozdíl od uznání vědomě zavést.

Faced with urgent calls for more trust in experts, especially in high impact and politically sensitive domains, such as climate science and COVID-19, the complex nature of public trust in experts and the need for a more critical approach to the topic are easy to overlook. Scepticism – at least in its Humean mitigated form that encourages independent, questioning attitudes – can prove valuable to democratic governance, but stands in opposition to the cognitive dependency entailed by epistemic trust. In this paper, we investigate the tension between the value of mitigated scepticism and the need for trust in experts. We offer four arguments in favour of mitigated scepticism: the argument from loss of intellectual autonomy; the argument from democratic deficit; the argument from the normative failures of science; and the argument from past and current injustices. One solution, which we reject, is the idea that reliance, rather than trust, is sufficient for accommodating experts in policy matters. The solution we endorse is to create a ‘climate of trust’, where questioning experts and expertise is welcomed, but the epistemic trust necessary for acting upon information which the public cannot obtain first-hand is enabled and encouraged through structural, institutional and justice-based measures., Tváří v tvář naléhavým výzvám ke zvýšení důvěry v odborníky, zejména v oblastech s velkým dopadem a politicky citlivých oblastech, jako je klimatologie a COVID-19, je snadné přehlédnout složitou povahu důvěry veřejnosti v odborníky a potřebu kritičtějšího přístupu k tomuto tématu. Skepticismus - přinejmenším ve své humovsky zmírněné podobě, která podporuje nezávislé, zpochybňující postoje - se může ukázat jako cenný pro demokratické vládnutí, ale stojí v protikladu ke kognitivní závislosti, kterou s sebou nese epistemická důvěra. V tomto článku zkoumáme napětí mezi hodnotou zmírněného skepticismu a potřebou důvěry v experty. Nabízíme čtyři argumenty ve prospěch zmírněného skepticismu: argument ztráty intelektuální autonomie, argument demokratického deficitu, argument normativních selhání vědy a argument minulých a současných nespravedlností. Jedním z řešení, které odmítáme, je myšlenka, že pro přijetí odborníků v politických záležitostech postačí spoléhání se, nikoli důvěra. Řešení, které podporujeme, spočívá ve vytvoření "klimatu důvěry", v němž je zpochybňování odborníků a odborných znalostí vítáno, ale epistemická důvěra nezbytná pro jednání na základě informací, které veřejnost nemůže získat z první ruky, je umožněna a podporována prostřednictvím strukturálních, institucionálních a justičních opatření.

I reflect on the significance of our relationships with a natural place from the perspective of animal and environmental ethics. Connecting Candiotto's article with other environmental thinkers, I explore the importance of particularity and of problematizing anthropocentrism, and end by raising three questions about the broader application of one's love for a particular place.

This article engages with two fundamental attitudes toward animals who are used for human consumption: attention and ironic detachment. Taken as polarities linked with animal consumption and the refusal thereof, I discuss how these two attitudes are shaped and manifested during moments of encounter with the animals in question. Starting from a striking photograph from the Lychee and Dog Meat Festival in China, I explore the embodiment of these attitudes in the “gaze” of human participants during the encounter with animals who are going to be killed for food., Tento článek se zabývá dvěma základními postoji ke zvířatům, která jsou využívána k lidské spotřebě: pozorností a ironickým odstupem. Tyto dva postoje, chápané jako polarity spojené s konzumací zvířat a jejím odmítáním, se zabývám tím, jak se utvářejí a projevují v momentech setkání s danými zvířaty. Vycházím z pozoruhodné fotografie z festivalu liči a psího masa v Číně a zkoumám ztělesnění těchto postojů v "pohledu" lidských účastníků během setkání se zvířaty, která mají být zabita pro potravu.

Silvia Panizza, University College Dublin

Silvia Panizza, University College Dublin