Search

Před 34 lety (1987) začali angiologové 4. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze provádět diagnostické a léčebné vaskulární intervence. Jednalo se celoevropsky o nejvýznamnější změnu od počátků angiologie jako oboru, neboť do té doby prováděli endovaskulární léčbu pouze radiologové. Hlavním cílem této změny bylo výrazně zkrátit časový interval mezi diagnózou cévního onemocnění ajeho léčbou, zlepšit a zefektivnit terapii závažných cévních chorob, zredukovat počet lékařů z různých oborů podílejících se na péči o nemocného, a tak zlepšit pacientův komfort. To bylo umožněno přenesením periferních endovaskulárních intervencí do rukou klinicky zkušených angiologů. Vznik intervenční angiologie byl podmíněn řadou faktorů, které se v té době sešly právě na 4. interní klinice, a to nikoli náhodně. Jed- nalo se o angiologickou tradici kliniky, která zahrnovala řadu výrazných, tvůrčích osobností, jejichž charakter, láska k oboru, pracovní nasazení a vizionářství kontinuálně motivovalo imladší generace lékařů. Dále to byly potřebné znalosti katetrizačních technik, intenzivní a akutní medicíny, vaskulární patofyziologie avyšetřování fyziologických funkcí, indikačních kritérií imožností cévní chirurgie. Množství těchto znalostí bylo získáno vInstitutu klinické a experimentální medicíny, kde však podmínky pro vznik arozvoj intervenční angiologie nebyly. Nikoli na posledním místě se uplatnilo inadšení mladého pracovního kolektivu lékařů asester Oddělení intervenční angiologie, Jednotky intenzivní angiologické péče, cévních ambulancí i klinických oddělení, přesvědčených o smysluplnosti a prospěšnosti změn. Konečný osud angiologie na 4. interní klinice je smutný a jen obtížně se s ním mnozí vyrovnávali. Nicméně intervenční angiologie se úspěšně rozvíjí dále. Většina z původního kolektivu intervenčních angiologů zahájila v r. 1998 činnost na půdě Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, kde se do té doby léčebné cévní intervence neprováděly. Kromě dostupných katetrizačních technik se zde ve spolupráci s cévními chirurgy podařilo rozvinout léčbu aortálních nemocí (disekce, aneuryzmata, úrazy), postižení karotid, akutních i chronických cévních uzávěrů. Intervenční angiologická pracoviště se také rozvinula v řadě dalších nemocnic a některá zastávají svými počty léčených nemocných či unikátní léčbou nejvýznamnější postavení v rámci České republiky (Vítkovická nemocnice a FN nemocnice Ostrava, II. interní klinika Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, nemocnice Kolín, Příbram, Český Brod, Mladá Boleslav). [ABSTRACT FROM AUTHOR]

Background: Endovascular mechanical atherothrombectomy (MATH) is the technique that removes occlusive masses from vessel lumen. In patients with in-stent arterial occlusions, this modality can exclude or reduce the wall barotrauma associated with balloon angioplasty, necessity of additional stent implantation and the risk of open surgery. However, adoption of MATH has been slow mainly due to limited experience with the technique. Method/results: The purpose of this minireview is to present a pictorial anatomic series of managed lesions and immediate therapeutic results documented angiographically. This may help the reader to select efficient technique for safe and successful treatment even in difficult anatomic conditions. Conclusion: Endovascular mechanical atherectomy with the Rotarex catheter can be helpful in recanalization of lower limbs arterial in-stent occlusions. It can be used also when other therapeutic modalities are risky or inefficient. [ABSTRACT FROM AUTHOR]

Within the last fifteen years, endovascular therapy has become the treatment of choice for complicated distal aortic dissection, distal arch repair and blunt thoracic aortic injuries. The identification and early detection of patients who are at risk of death or disease progression is a major part of aortic dissection management. Even those with clinically silent uncomplicated distal dissection, long- term data suggest survival benefit from stent-induced remodelling of dissected aorta. Recent developments in the knowledge of factors predicting aortic expansion enable lesion-specific management tailored to the patient and aortic lesion. Further work is required to identity the subgroup of patients who might be most likely to benefit from early endografting. [ABSTRACT FROM AUTHOR]