Search

Uvod: Minimalně invazivni chirurgicke ablace se stavaji zajimavou možnosti, jak lecit pacienty s izolovanou fibrilaci sini (FS). Obecně jsou vsak tyto ablace spojovany s vyssi cetnosti perioperacnich komplikaci. Cilem teto studie bylo shrnout výskyt komplikaci u vsech takových procedur provedených v nasem centru a porovnat jej s udaji z relevantnich publikaci z posledni doby.Material a metody: Shromažděny a analyzovany byly veskere udaje o vsech perioperacnich a 30dennich komplikacich thorakoskopických ablaci FS provedených v nasem centru. V recentni literatuře byly vyhledany studie popisujici výsledky thorakoskopických a hybridnich ablaci. Cetnosti komplikaci byly porovnany s nasim souborem a take s cetnostmi komplikaci při katetrizacnich ablacich FS.Výsledky: V letech 2006-2017 podstoupilo thorakoskopickou ablaci FS v nasem centru celkem 112 pacientů, a to s využitim tři různých katetrů. Průměrný věk nemocných cinil 61,4 ± 8,8 roku, z 66 % slo o muže a z 53 % o pacienty s dlouhodobě perzistentni fibrilaci sini. Život ohrožujici komplikace se vyskytly u dvou (1,8 %) pacientů - slo o jednu konverzi na sternotomii a jednu cevni mozkovou přihodu. Zavažne komplikace postihly sest (5,4 %) pacientů, z nichž u dvou bylo nutno provest revizi pro krvaceni, u tři doslo k rozvoji parezy branicniho nervu a u jednoho se vyvinulo respiracni selhani. Meně ci středně zavažne komplikace se vyskytly u 17 (15,2 %) pacientů. V nedavne literatuře jsme nalezli 27 publikaci (popisujicich celkem 1 869 pacientů) vhodných pro srovnani s nasimi výsledky. Cetnosti život ohrožujicich a zavažných komplikaci se v různých centrech pohybovaly od 0 % do 16 %, průměrna cetnost dosahovala hodnoty 4,8 %. Pokud jde o studie zaměřene na katetrizacni ablace FS, se zavažnými komplikacemi po nich se setkavame u 5-7 % nemocných.Zavěry: Cetnosti 30dennich, život ohrožujicich a zavažných komplikaci jsou u miniinvazivnich chirurgických a katetrizacnich ablaci FS srovnatelne. Cetnosti meně a středně zavažných komplikaci jsou vyssi po ablacich chirurgických. Aby výskyt komplikaci zůstal nizký, ci dokonce klesal, měly by chirurgicke ci hybridni výkony být provaděny ve specializovaných centrech s dostatecnými zkusenostmi.

OBJECTIVES Hybrid ablation of atrial fibrillation (AF) is a promising treatment strategy; however, data regarding its efficacy and safety are still limited. METHODS Patients with non-paroxysmal AF were enrolled. First, a thoracoscopic, epicardial isolation of pulmonary veins and the left atrial posterior wall ('box lesion') was performed; a novel unipolar/bipolar radiofrequency device was used. Moreover, in 12 patients enrolled thereafter, the left atrial appendage was occluded. Electrophysiological evaluation and catheter ablation were performed 2-3 months later, with the goal of verifying or completing (if needed) the box lesion and ablation of the ganglionated plexi and the cavotricuspid isthmus. Outcomes were assessed using 1-week and 24-h Holter monitoring, repeated echocardiography and laboratory measurements. RESULTS Thirty-eight patients (13 persistent and 25 long-standing persistent AF) were enrolled with a mean AF duration of 33 ± 32.9 months. The procedure was successfully completed in 35 patients; 3 patients underwent only the surgical part because of a postoperative left atrial appendage thrombus (2 patients) and perioperative stroke (1 patient). After 6 months, 30 (86%) patients were arrhythmia-free, whereas 80% were also off antiarrhythmics. After 1 year, 28 (82%) patients were arrhythmia-free, 79% were off anti-arrhythmics and 47% were off anticoagulation treatment. Four (10.5%) serious postoperative complications occurred, including 1 stroke, 1 right phrenic nerve palsy and 2 pneumothoraxes with a need for drainage. Significant improvements were observed in echocardiographic, functional and serological parameters. CONCLUSIONS Hybrid ablation is an effective treatment strategy for patients with persistent or long-standing persistent AF. Over 80% of patients were arrhythmia-free 1 year after the procedure. Sinus rhythm restoration was accompanied by improvements in functional, echocardiographic and serological markers.