Search

The aim of this study was to evaluate the patency of the proximal and distal radial artery after coronary procedures performed via the distal radial artery (DRA). Ultrasound (US) as the most reliable method was used to diagnose radial artery occlusions (RAO). We evaluated 115 patients who underwent catheterization via distal radial access (dTRA). Following the procedure and after successful hemostasis (80 ± 36 min), arterial patency and diameter at conventional transradial access (cTRA) and distal puncture sites (either in the anatomical snuffbox or the dorsal distal RA) were assessed. No RAO were found in the proximal or distal RA and there were no significant other complications. The mean diameter of the radial artery at conventional puncture site was 2.86 ± 0.49 mm and at distal puncture site 2.31 ± 0.47 mm (p 0.001). Postprocedural compression time of dTRA was very short. In conclusion distal radial access was associated with the absence of early arterial occlusion, significant local bleeding and other relevant complications.

Standardni radialni přistup z praveho ci leveho zapěsti se stal dominantni přistupovou cestou ke koronarnim katetrizacim a intervencim s doporucenim IA dle poslednich guidelines Evropske kardiologicke spolecnosti pro revaskularizaci myokardu z roku 2018. Od te doby bylo publikovano několik clanků o možnosti provadět intervencni výkony na koronarnich tepnach z tzv. distalniho radialniho přistupu. Tento clanek popisuje nase prvni zkusenosti s timto novým přistupem.

Cil: Cilem prace bylo porovnat dva kompresni prostředky po transradialni koronarni katetrizaci a intervenci.Metody: Z konsekutivně zařazených 280 pacientů, katetrizovaných a intervenovaných (n = 74) v programu jednodenni hospitalizace, jich mělo 140 komprimovano radialni tepnu po výkonu pomoci kompresniho prostředku TR Band (TB) a 140 pomoci prostředku Seal-One (SO). Hodnotili jsme dobu potřebnou k dosaženi perfuzni hemostazy, celkovou dobu komprese a lokalni komplikace.Výsledky: Perfuzni hemostaza v TB skupině byla dosažena za 17,5 ± 10,3 min, ve skupině SO za 21,4 ± 10,5 min (p = NS). Celkova doba komprese radialni tepny dosahovala ve skupině TB 90,7 ± 38,4 min a ve skupině SO 64,0 ± 26,5 min (p < 0,001). Výskyt hematomů ≥ 5 cm byl v obou skupinach stejný (6,4 % vs. 6,4 %, p = NS), výskyt hematomů nad 10 cm byl ve skupině TB 0,7 % a ve skupině SO 1,4 % (p = NS). V obou skupinach nebyly prokazany žadný uzavěr radialni tepny ani dalsi lokalni komplikace při propustěni.Zavěr: Komprese radialni tepny pomoci prostředků TR Band a Seal-One je spojena s casným dosaženim perfuzni hemostazy a kratkou celkovou dobou komprese. Průměrna doba komprese prostředkem Seal-One byla v nasi studii kratsi. Komprese radialni tepny po výkonu nebyla spojena s výskytem uzavěru radialni tepny při propustěni ani dalsimi lokalnimi komplikacemi kromě nizkeho výskytu klinicky nezavažných hematomů.

BACKGROUND The aim of this study was to evaluate access-site complications in patients with ST-segment elevation myocardial infarction treated with a transradial primary percutaneous coronary intervention relative to three different P2Y12 platelet inhibitors. PATIENTS AND METHODS We enrolled 334 consecutive patients (76.9% men, age: 59.4±9.1 years) treated by one of the following: clopidogrel (n=118), prasugrel (n=102), and ticagrelor (n=114). The use of the IIb/IIIa inhibitor, abciximab, was left to the operators' discretion. The time needed to achieve patent hemostasis, compression time, and local complications were analyzed. RESULTS The baseline characteristics were similar in all three P2Y12 platelet inhibitor groups. Abciximab was used in 72 (21.6%) patients. Administration of abciximab was associated with a higher incidence of grade II and III hematomas (23.6 vs. 5.0%, P