Search

Analýza focus groups se žákyněmi a žáky 9. tříd, které navštěvovaly rovněž děti z národnostně/etnicky různých skupin (vietnamské, ukrajinské/ruské, romské), zkoumá prostřednictvím diskurzně-analytických metod způsoby konstruování národnosti/etnicity. Identifikuje tři klíčová témata: téma jazyka jako nástroje inkluze a exkluze, téma konstrukce in-group a out-group a téma kultury, respektive její konstrukce v kontextu jinakosti/stejnosti. Na základě provedené analýzy ukazuji, že zvládnutí jazyka majority je mluvčími identifikováno jako hlavní nástroj inkluze, ale rodný jazyk zůstává ukazatelem esenciální pravdy o identitě daného jednotlivce. Ve snaze o inkluzi do in-group používají národnostně/etnicky „jiní“ nejčastěji diskurzivní strategie vlastní normálnosti a podobnosti příslušníkům majority, zatímco „domorodci“ nejčastěji mobilizují diskurz individualizace, aby ukázali sebe jako tolerantní jedince a zároveň aby identifikovali „dobré“ a „špatné“ příslušníky „jiné/ho“ etnika/národnosti. Kultura podobně jako biologie slouží především k vysvětlení odlišností mezi lidmi; zajímavý diskurzivní prostor v tomto smyslu skýtá kategorie psychického „vnitřku“, který může být využit k promýšlení podobnosti lidí a rovnosti mezi nimi.

Tento text analyzuje pornografii jako předmět diskurzů sexuologie, kriminologie a anti-pornografického feminismu, přičemž klade důraz na neočekávané rezonance mezi nimi. Za prvé analyzuje sexualitu jako prostředek sociální soudržnosti, kterou jako takovou identifikují normativní obory sexuologie a kriminologie. Ve druhém kroku pak zkoumá vědecké aspirace sexuologie, která pomáhá legitimizovat sexuologické nároky ohledně sexuální normality a deviace. Dále se zaměřuje na body, v nichž sexuologická kategorizace reprodukuje a dále posiluje genderovou binaritu. A nakonec prozkoumává oblasti, ve kterých se mainstreamové bádání překrývá s feministickým teoretizováním.

Elizabeth Grosz v knize prozkoumává možnosti relevance Darwinova pojetí biologické a kulturní evoluce pro účely feministické sociální analýzy. Jakkoli se Grosz zabývá myšlenkou provázanosti evoluce a sociálních vztahů, nejedná se o žádnou novou sociobiologii. Elizabeth Grosz navrhuje opustit vnímání kategorie přírody jako neměnné, statické a inertní entity. Příroda je podle ní dynamická a aktivní; kultura je pokračováním a rozvinutím přírody spíše než jejím překonáním. Grosz navrhuje využít Darwina pro účely feministické teorie, jakkoli se tato usilovně, a podle autorky často dogmaticky, diskursům o přírodě a biologii brání. Radikální otevřenost darwinovského projektu tkví v předpokladu života coby formy sebeorganizace, která překonává samu sebe, která se od sebe samé odklání, která se během doby vyvíjí v něco zcela odlišného. Život v jeho pojetí je tudíž kontingentní, neustále ve stavu přerodu, v procesu stávání se, je něčím jiným, než čím byl. Takové vnímání života nutně mění náhled na politiku a možnost změny a rozhodně podněcuje k dialogu o tom, kterak navrátit přírodu do agendy sociálních věd.