Search

Skleněné ozdoby představují atraktivní součást hmotné kultury doby laténské a byly vyhledávány a nošeny napříč laténskou Evropou. Příspěvek si klade za cíl souhrnně představit skleněné šperky z doby laténské na Moravě (náramky, prstencové korále, prsteny, korálky, rozdělovače náhrdelníků, závěsky) s důrazem na nálezy z nížinných sídlišť a pohřebišť a jejich následnou komparaci s již publikovanými rozsáhlými kolekcemi z centrálních lokalit Němčice a Staré Hradisko.

Předmětem tohoto pojednání jsou v prvé řadě doklady sídlištních a pohřebních aktivit z počátku starého eneolitu z Dambořic, patřící kultuře nálevkovitých pohárů. Z pohledu aktuální chronologie jde o starší fázi baalberského stupně moravsko-dolnorakouské skupiny uvedené kultury. Do současné doby bylo prozkoumáno deset sídlištních objektů s reprezentativní kolekcí keramiky a šest hrobů s pohřby v natažené poloze bez výbavy. Lokalita je dalším příkladem donedávna neregistrovaných pohřebních zvyklostí místní skupiny nálevkovitých pohárů a současně příležitostí představit tento fenomén starého eneolitu na Moravě v širších souvislostech. Součástí příspěvku je také vyhodnocení antropologického materiálu a prezentace radiouhlíkových dat, které z něj byly získány.

Kovový depot objevený v r. 2013 při detektorovém průzkumu na západním svahu skalnatého hřebene geomorfologického okrsku Babí lom na katastru Svinošic (okr. Blansko) obsahuje šest sekerek s tulejkou, dva hroty kopí a polovinu slitku mědi. Podle sekerek a neobvyklého hrotu kopí s otvory v listu cizí provenience je nález datován do pozdního stupně doby popelnicových polí. Depot je výjimečný jak dokumentací jeho původního, záměrného uspořádání, tak topografickou situací ve vztahu k vodnímu toku, krajinné dominantně Babího lomu a předpokládané původní komunikaci. Analýza zakonzervovaných rostlinných zbytků s využitím radiokarbonového datování přispěla k rekonstrukci způsobu uložení a lokálního vegetačního spektra. Sídelně-topografická analýza prokázala korelace se soudobým osídlením regionu, ve kterém se i díky novému nálezu nachází jedna z depozitních makrokumulací na Moravě.

Dnešní moderní, jakož i starší prvkové analýzy kovových artefaktů na bázi mědi z období staršího eneolitu a starší doby bronzové dokládají v západní části středního Podunají, a tedy i na území dnešní Moravy, rozšíření měděné suroviny původem kromě východních Alp a jihovýchodní Evropy také z oblasti Západních Karpat. V uvedených obdobích jde o měď pocházející z tetraedritové rudy. V daném kontextu se nabízí otázka, jaký význam sehrávala na Moravě měď západokarpatské provenience při produkci bronzové industrie v období popelnicových polí. Prvkové a izotopové analýzy měděných slitků z depotu Blučina 1 z mladší doby bronzové prokázaly jejich tetraedritovou chemickou signaturu. Tento poznatek autoři předkládaného článku doplnili o další analýzy slitků z depotů Blučina 1 a 13 metodou ICP-MS a ICP-OES a také analýzami stabilních izotopů olova. Na základě získaných výsledků je diskutována otázka provenience tetraedritové měděné suroviny z ložisek ležících v Západních Karpatech a východních Alpách.

Celobronzové komponenty ochranné zbroje jsou fenoménem, který se ve středoevropském nálezovém fondu objevuje poprvé počátkem doby popelnicových polí. Na Moravě je dnes tato zbroj doložena kromě dvou částí bronzových přileb (Služín, Brno-Řečkovice) a starším nálezem náholenice (Kuřim) také zlomkem pancíře (Ivančice 4). Pouze u náholenice není znám nálezový kontext, ostatní artefakty pocházejí z depotů a jsou karpatské provenience. Typologicky i kontextem depotů jsou moravské nálezy bronzové zbroje datovány do rozpětí stupňů B D2 – Ha B1. Plech pancíře z depotu Ivančice 4 byl podle materiálové analýzy vyroben z klasického bronzu mechanickým tvářením s následným rekrystalizačním žíháním. V obvodovém lemu ramenního výkroje pancíře byla zakována tyčinka ze slitiny PbSn, která posloužila jako měkký podklad pro vykování ohybu okraje. Olovo bylo sice v době popelnicových polí vzácně již vyráběno a používáno, v technologické aplikaci při výrobě bronzového pancíře je však nálezem v depotu Ivančice 4 takto prokázáno poprvé.

Klasická typochronologická schémata (nejen) starší doby bronzové jsou založena na detailním dělení znaků, kterým jsou přisuzovány chronologické vlastnosti. Jedná se nejen o vlastnosti artefaktů, ale také o podoby pohřebních zvyklostí a sídel. Současný výzkum oproti tomu směřuje spíše k definici robustnějších stupňů a sledování průběžnosti jevů. Systematické evidence a záchranné výzkumy umožňují vytvořit si představu o početnosti a podobě archeologických pramenů, ať už sídlišť či pohřebišť, ale i o obdobích, kdy se jejich archeologická evidence vytrácí. Zřejmé jsou tyto trendy v oblasti pohřebních zvyklostí, kde vedou k minimální archeologické zachytitelnosti pohřbů závěru starší doby bronzové kontrastující se zřejmou kontinuitou sídlišť. Tento příspěvek se zabývá otázkou konce únětických pohřebišť na Moravě spojenou s přesunem pohřbů na úroveň povrchu pod mohylový násep, a zaměřuje se na znaky považované za chronologicky citlivé, které mají ovšem zřetelně dlouhodobější výskyt. Pro zpracování jsou vybrány absolutně datované hroby a depozita lidských těl v jámách ze závěru starší a počátku střední doby bronzové, kterými můžeme tyto trendy podložit.

Lokality Blučina – Cezavy a Borotín poznajú archeológovia najmä v súvislosti s nálezmi depotov kovových predmetov. Prvá zmienená lokalita je na základe 18 dokumentovaných hromadných nálezov považovaná za regionálne centrum bronzovej metalurgie, kolekcia predmetov v Borotíne zaujala nálezom chalkopyritovej rudy priamo v depote. Súbory z obidvoch spomenutých nálezísk obsahujú okrem ďalších artefaktov aj polotovary suroviny vo forme zliatkov. Koncentrácia depotov na Blučine, doklady primárnej metalurgie v podobe ingotov a fragmentu rudy v Borotíne predurčuje zmienené skladby na riešenie problematiky proveniencie medenej suroviny na Morave v mladšej dobe bronzovej pomocou moderných archeometalurgických analýz. Predkladaný článok informuje odbornú verejnosť o predbežných výsledkoch chemickej (ICP-MS, ICP-OES) a izotopovej analýzy vybraných kovových zliatkov z hromadných nálezov Blučina 1 a Borotín. Na základe získaných výsledkov autori diskutujú o možnom pôvode medenej rudy z domácich ložísk, z banských regiónov v oblasti Východných Álp ako i Západných Karpát.

Článek představuje první jasně doložené (malé) žárové pohřebiště jevišovické kultury na Moravě v kontextu de facto neznámých pohřebních praktik dané kulturní formace. Dva urnové hroby s typickou keramikou zachytily výkopy inženýrských sítí blízko historického jádra města Brna (Polní ulice) v nevelké vzdálenosti od sebe. Hroby datujeme na základě rozboru keramických nádob do mladšího nebo pozdního období jevišovické kultury s jistými vazbami na region jihozápadního Slovenska. Analyzován je dosavadní obraz pohřebního ritu nejen jevišovické kultury v rámci mladšího eneolitu. Výrazným znakem jsou menší skupinová pohřebiště s projevy biritualismu. Nálezově podobná je situace na jihozápadním Slovensku, rovněž v prostředí jevišovické formace.

Ořechov IV je lokalita bohunicienu ležící v Bobravské vrchovině, přibližně 7 km jihozápadně od Bohunic, tedy již mimo vlastní brněnskou kotlinu. Po mnoho let (od objevu na počátku 20. století) byla známá jako povrchová lokalita, v průběhu několika posledních let na ní však byla objevena dvě místa s intaktními situacemi. Poloha byla zřejmě opakovaně osídlována na počátku mladého paleolitu, a představuje tak palimpsest. Předběžné analýzy naznačují přítomnost mladého bohunicienu, který se chronologicky i technologicky odlišuje od dosud známých lokalit bohunicienu v Bohunicích a na Stránské skále.

K málo prozkoumaným výrobním odvětvím v protohistorii Moravy patří činnosti spojené s hutněním železa. V Olomouci-Neředíně bylo spolu s časně laténskou keramikou nalezeno více než 80 kg strusek, úlomky rud a velké množství tepelně postižené hlíny. Ani v jednom případě se ale nepodařilo spojit jejich výskyt s výrobním zařízením. Hutněna byla především ruda typu Lahn-Dill, která musela být transportována ze vzdálenosti 20–25 km. Radiokarbonová data ze zuhelnatělého dřeva pocházejícího ze strusek odkazují do počátku doby halštatské, lze však předpokládat, že výroba probíhala v pozdní době halštatské či spíše v časné době laténské a v radiokarbonových datech se odrazil „old-wood effect“. Vzhledem k rozsáhlému odlesňování krajiny v okolí Olomouce v mladším pravěku je zvažováno zásobování produkčního místa dřevěným uhlím z širšího okruhu 15–20 km. Nálezy strusek z Olomouce-Neředína představují nejstarší doložené stopy hutnění na Moravě.

Dva na stejném místě náhodně objevené bronzové artefakty (hrot, botka) jsou reliktem celého kopí, které bylo původně úmyslně zaraženo hrotem do země. Hrot představuje vzácný typ s úzkým, ostře nasazeným listem s ricassem. Je datován do staršího stupně doby popelnicových polí a na Moravě představuje import jižní provenience. Obdobné prvkové složení se zvýšeným obsahem cínu u obou artefaktů svědčí o společném technologickém i geografickém původu. Podle tvaru hrotu a ricassa bylo toto kopí určené pro kontaktní boj a používané – podobně jako meč – k bodání i sekání. Kopí se nalezlo v úžlabině poblíž skalní stěny na jižní hranici krasové oblasti a 5–7 km severně od sídelního území kultury středodunajských popelnicových polí. Jeho zaražení do země lze proto chápat nejspíše jako symbolickou součást rituálního aktu na okraji neosídleného krasového území, svým způsobem mystického a transcendentního prostoru.

Článek přináší informace o nálezech štípané industrie v hrobech pohřebiště Hroznová Lhota – Přední čtvrtky od Žabince. Pohřebiště ze starší doby bronzové bylo zkoumáno v letech 2012 až 2015; je tvořeno kostrovými hroby s nitransko-únětickými charakteristikami. Štípanou industrii lze jednoznačně identifikovat jako složku materiálního projevu nitranské kultury. Zjištěnou kolekci štípané industrie tvoří z 84 % kamenné projektily – hroty šípů. Byla provedena morfotypologická a traseologická analýza a zčásti rekonstruován jejich operační řetězec. Naše výsledky přispívají novými daty k poznání sociální dynamiky tohoto turbulentního období a nastavují odlišný obraz než dosud publikované analýzy projektilů z Moravy, čímž dokládají zřejmě odlišnou roli lukostřelby v jednotlivých ekonomicko-politicko-sociálních strukturách tehdejších společností, které identifikujeme jako tzv. archeologické kultury.

V letech 2009 a 2011–2014 proběhl záchranný archeologický výzkum epigravettienské lokality Brno-Štýřice III, známé od roku 1972 jako Koněvova či Vídeňská. Vedle kamenné industrie byl při výzkumu nacházen i zvířecí osteologický materiál, který je postupně analyzován a publikován. Zvířecí kosti získané výzkumy v letech 2012–2014 jsou hlavním tématem předloženého článku. Byla provedena jejich druhová determinace a určen minimální počet jedinců (MNI), nicméně vysoká fragmentárnost kostí, způsobená částečně i jejich užíváním jako paliva, determinaci komplikovala. Součástí jsou také výsledky izotopových analýz C, N a Sr a analýza sezonality. Zjištěné druhové složení fauny s dominancí mamuta srstnatého naznačuje chladné glaciální klima, tento výsledek podporují i analýzy izotopů C a N. Plošná distribuce zvířecích kostí odpovídá hlavním koncentracím kamenné štípané industrie, několik tisíc přepálených drobných fragmentů kostí kumulovaných na malé ploše jasně dokládá paleolitické ohniště. Jednotlivé výsledky včetně radiokarbonového datování a rozboru kamenné štípané industrie kladou pozici lokality do samého závěru posledního glaciálního maxima.

Příspěvek se zabývá komplexní analýzou souboru štípané industrie z několikaletého záchranného výzkumu v poloze Podolí – Příčný, pocházejícího z hrobů i sídlištních objektů. Zahrnuje dosud nejpočetnější kolekci štípané industrie z funerálního kontextu únětické kultury na Moravě s detailní terénní dokumentací. Významné jsou vzhledem k poloze pohřebiště v blízkosti surovinového zdroje informace o používané surovině, a dále zmapování výskytu technologických a morfologických jevů, které známe ze štípané industrie ze soudobých sídlišť. Nezanedbatelnou roli v analýze štípané industrie z funerálního kontextu hraje i funkční a traseologická analýza provázaná s výsledky analýzy antropologického materiálu. Výsledky naznačují genderové rozdíly v používání kamenné štípané industrie resp. jejího ukládání do mužských a ženských hrobů. Profiluje se zde také relativně úzká část populace únětické kultury s intenzivnějším vztahem k tradici kamenné industrie a jejím potencionálně symbolickým morfotypům.

Text mapuje působení amerických archeologů a antropologů v moravských lokalitách v období meziválečného Československa. V této době český antropologický a archeologický výzkum z USA nejvýznamněji ovlivňoval Aleš Hrdlička, jehož vliv se projevil i v kontaktu s Karlem Absolonem v Brně. Vedle toho o moravské paleolitické lokality jevily zájem i účastníci American School of Prehistoric Research, jejichž prostřednictvím se do různých sbírek v USA dostávala řada originálních nálezů z našich archeologických lokalit.

Článek představuje nález cášského keramického rohu z prostoru zaniklé středověké vsi Rakousky, dnes k. ú. Kralice na Hané, okr. Prostějov, který disponuje spolehlivým nálezovým kontextem. Jedná se o první bezpečně rozpoznaný exemplář tohoto specifického druhu artefaktu z území Moravy a jeden z mála kusů pocházejících z českých zemí vůbec. Jeho publikace rozšiřuje dosud známé spektrum devocionálií (nejen) cášského původu a v rovině obecné ilustruje zbožnost, a především vysokou mobilitu středověkého člověka.

Středověcí hrnčíři používali na Moravě grafit k výrobě keramiky od 9. století. Běžná užitková grafitová keramika mizí z trhu v průběhu 13. století, poté byly vyráběny prakticky jen masivní zásobnice. Zvětraliny obsahující grafit byly těženy v okolí výskytů grafitu. Hruběji zrnité grafitové vločky spolu s úlomky hornin se stávaly součástí ostřiva, jemnozrnný grafit spolu s organickou příměsí byl součástí pojiva. Na úlohu grafitu při výrobě a použití keramiky neexistuje jednotný názor. Použijeme-li k hodnocení požadavky na moderní grafitové tyglíky, zjistíme, že vysoká tepelná vodivost, objemová stálost a hydrofobie grafitu byly hlavními vlastnostmi ovlivňujícími pozitivně (technologicky a ekonomicky) sušení, výpal i využívání grafitové keramiky.