Search

Hroby s větším počtem zemřelých, jednoznačně pohřbených v krátkém časovém období (hromadné hroby), jsou spojovány obvykle s oběťmi válečných konfliktů. V poslední době se větší pozornost věnuje hrobům s oběťmi epidemií nebo hladomoru. Připsat je bezpečně konkrétní události je obtížné. Příspěvek se na příkladu nálezů u kostnice v Kutné Hoře – Sedlci zabývá detaily pohřebního ritu (pietní nebo nepietní uložení, výbava), úpravou hromadných hrobů a doklady opatření, která měla eliminovat obavu z možného šíření nákazy. Porovnání může ukázat na rozdíly v pohřebních zvyklostech u obětí hladomoru (1318) a moru (1348–1350).

Díky systematickému archeologickému výzkumu v městském jádru i na předměstích někdejšího královského věnného města Chrudimi je řešeno celé spektrum otázek týkajících se každodenního života ve středověkém a raně novověkém městě. Samostatný okruh otázek se dotýká hygienických podmínek ve městě a na předměstích (vodní režim, nakládání s odpadem, zdravotní stav populace ad.). Odpověď na tyto otázky přináší komparace historických a archeologických pramenů společně s poznatky přírodních věd.

Archeologický výzkum ve Filištínské ulici v Chrudimi zkoumal především dvorky za jednotlivými domy. Do plochy domů vstoupil pouze vpřípadě č. p. 39/Is gotickými počátky. Zástavba byla rekonstruována jako vývoj od dřevěné stavby s lochem, s kamennou výstavbou v pokročilém 14. století a s nejméně dvěma následnými mladšími úpravami. Obsah odpadních jímek ukazuje na bohatě vybavenou domácnost již během 14. století s vrcholem v první polovině 17. století. Podle nálezů můžeme určit, že ve 14. století nemovitost obýval švec.

V roce 2006 byl proveden jeden z nejrozsáhlejších záchranných archeologických výzkumů v městském jádru někdejšího královského věnného města Chrudimi. Výzkum pokryl plochu tří parcel – zaniklých čp. 14/I a 15/I a část dvorku a zahrady za čp. 10/I. Při výzkumu na parcele čp. 10/I byla objevena a detailně prozkoumána středověká odpadní jímka, ze které pochází početný soubor nálezů pokrývající období od konce 14. do poloviny 17. století umožňující detailní vhled do domácnosti chrudimského měšťana tohoto období.

Odpadní jímky jsou významným pramenem pro poznání životní úrovně a řemesla v případě, že o majiteli parcely, na níž se nacházejí, nejsou dochovány písemné zprávy. Výzkum zároveň ukazuje, že jejich zaplňování může být opakované, střídané s úplným či částečným vybíráním v delším časovém období. Příkladem je i jímka 962 z Chrudimi, v jejíž výplni byly rozlišeny dva časové horizonty, jimž odpovídá složení souboru keramiky a skla. Nálezový soubor patří z hlediska středověké Chrudimi k průměrným, jen s ojedinělými doklady luxusu a nenaznačuje řemeslo uživatele.

Příspěvek rozšiřuje dosavadní poznatky o chovu prasat domácích (Sus domesticus) ve středověku, přičemž se zaměřuje především na výživu a režim krmení těchto pro středověkou ekonomiku významných hospodářských zvířat v odlišném sociálním prostředí a čase. V minulosti popsané výsledky archeozoologické analýzy jsou kombinovány se zjištěními plynoucími z analýzy dvou stabilních izotopů biogenních prvků – uhlíku a dusíku. Předmět našeho zájmu tvoří tři středověké lokality z území dnešní Prahy reprezentující širší časové rozmezí od 9. do 14. století. Srovnání výsledků s daty z raně středověkých lokalit, kde předpokládáme převažující extenzivní chov prasat, pomáhá blíže charakterizovat chovatelské strategie především ve vztahu k pražské raně středověké aglomeraci.

Článek zpřístupňuje informaci o nálezu torza řadového pohřebiště (šest hrobů) na severním okraji raně středověké chrudimské sídelní aglomerace. Radiouhlíkové datování hroby zařadilo do 11. až 12. století. Zařazení nálezu do širších souvislostí Chrudimska a Pardubicka poukázalo na významnou a přetrvávající mezeru v obraze raně středověkého osídlení, za kterou lze považovat právě vesnická řadová pohřebiště. Příčinu, proč se je nedaří objevovat, nelze určit.

The authors of the presented paper tested the possible use of geophysical methods in the field of archaeological and constructional-historical research. It focused on the historical center of Prague, where we took measurements in the built-up areas covered by cobble stones and asphalt. The works were carried out mainly at the Old Town Square, Hradčany Square, Charles Square and Lesser Town Square. Field conditions were completely different at the Armenia sites (intact agricultural areas). We used the methods of shallow geophysical survey, namely geoelectrical methods, gravimetry, seismics and magnetometry. Measurement results from the built-up areas were affected by presence of engineering networks, transportation and field obstacles. Working in the rural areas is generally less demanding in terms of implementation and evaluation, but our results show that proper selection of geophysical methods brings positive results even in urban areas. The research proved that good results can be expected if one uses multiple geophysical methods measuring various physical properties of an environment. The application of only one, albeit sophisticated method, is usually not enough. There is a necessity to improve interpretational software for the purposes of archaeological object detection. The objects are mainly buried within the first meters and are relatively small. Contrast of physical properties between searched objects and their surrounding environment does exist but typically is small and, therefore, it is necessary to measure multiple physical parameters simultaneously. The presented projects aimed not only to archaeology, but the results also had practical outputs for public administration and development.

Detailní rozbor vybrané jímky z rozsáhlého záchranného archeologického výzkumu prokázal, že byla využívána po několik století a opakovaně zčásti vybírána a opětně zaplňována. Rozbor keramiky a skla vyčlenil až čtyři výrazné horizonty z období 14. až 18. století. Obsah jímky svědčí o bohatěji vybavené domácnosti s běžným užíváním širokého sortimentu skla a keramiky. Výrazně se ve výplni projevily události třicetileté války. Po metodické stránce jímka dokládá, že při pečlivé terénní práci může být významným svědectvím o každodenním životě na zkoumané parcele.

Od roku 2001 byly provedeny záchranné archeologické výzkumy u 23 středověkých a novověkých kostelů a další dva mimo tyto pohřební areály. Na tomto základě jsou popsány pohřební zvyklosti (úprava hrobové jámy, výskyt rakví a hrobek, uložení zemřelého, označení hrobu), poznatky o rozdělení hřbitovní plochy (části s převažujícími dětskými hroby, vymezení hřbitova) a způsoby zacházení s kostmi ze starších hrobů. Připomenuta je náročnost provádění podobných výzkumů a požadavky na terénní dokumentaci.

Na základě záchranných archeologických výzkumů v letech 2004 až 2006 a 2014 je rekonstruován rozsah vrcholně středověkého hřbitova u farního chrámu Nanebevzetí Panny Marie v centru Chrudimi. Výzkum 56 hrobů dovoluje rekonstruovat pohřební zvyklosti i prostorový vývoj hřbitova s mnohonásobnými superpozicemi. Kombinace archeologických poznatků a historických údajů vymezuje velmi přesně dobu jeho užívání (14. až počátek 16. století) a umožňuje popsat jeho vztah k dalším vrcholně středověkým a raně novověkým hřbitovům v katastru Chrudimi.

Článek shrnuje poznatky ze záchranného archeologického výzkumu v letech 2009 až 2010, který zjistil předrománskou jednolodní stavbu, přestavěnou posléze v trojlodní baziliku. Následovala novostavba jednolodního románského kostela s dodatečně vloženou tribunou a přistavěnou věží. Prozkoumáno bylo celkem 91 hrobů, z nichž nejméně tři náleží předrománské stavební fázi a nejméně 28 k románské stavební etapě.

Po archeologické stránce byla vyhodnocena raně středověká pohřebiště v areálu Pražského hradu a nejbližším zázemí se zaměřením na možný sociální status pohřbených (hrobová výbava, úpravy hrobových jam a hrobů, uspořádání pohřebišť, demografické ukazatele). Takto stanovený sociální status pohřbených byl ověřován analýzou izotopů stravy. U dvou pohřebišť byl doložen vysoký status pohřbených, kterému odpovídá strava s vysokým obsahem živočišných proteinů. Stejné pozorování platí pro ojedinělé elitní hroby. Pro dvě pohřebiště související s vesnickým (zemědělským) zázemím se předpokládá nižší zastoupení stravy s obsahem živočišných proteinů a nízká variabilita získaných dat.

Příspěvek seznamuje s výsledky záchranného archeologického výzkumu na bývalém Jánském předměstí východočeského města Chrudimi. Kontinuální osídlení je doloženo od 13. století na ploše pěti parcel se zástavbou v pěti až šesti chronologických etapách. Hmotná kultura města a předměstí se podle nálezů v období 15. až 18. století nelišila. Významným nálezem je odkrytí židovské rituální lázně – mikve, datované na základě písemných zpráv před rok 1656, resp. 1660, a pravděpodobně užívané od 16. století.

Příspěvek sumarizuje výsledky záchranných archeologických výzkumů prováděných od roku 1996 v historickém jádru Kutné Hory ve spolupráci ARÚ AV ČR, Praha, v. v. i., a ÚAPPSČ Praha, p. o. Podrobněji jsou zde popsány poznatky získané v areálu jezuitské koleje. Využívání její plochy ve středověku dokládá hornické pracoviště (13.–14. století), nahrazené posléze středověkým předměstím (14.–17. století). Příspěvek přibližuje vývoj areálu v období existence koleje (1626–1773) a připomíná též problematiku archeologické památkové péče památky zapsané v seznamu UNESCO.

Příspěvek předkládá nové poznatky týkající se technologie výroby stříbrných gombíků z raně středověkého pohřebiště v Lumbeho zahradě na Pražském hradě, a to na příkladu zhotovení repliky velkých gombíků s vytlačovanou výzdobou. Výroba repliky šperků z Lumbeho zahrady byla primárně vyvolána potřebou zlepšit čitelnost nálezů pro výstavní i badatelské účely a minimalizovat nutnost manipulace s původními předměty, které v procesu archeologizace doznaly velkého stupně degradace a jsou nyní náchylné k mechanickému poškození. Bezesporu zásadní přínos však měla výroba i následné detailní studium replik pro hlubší poznání raně středověkých šperkařských technologií uplatňovaných v českém prostředí.

V průběhu záchranného archeologického výzkumu kostela sv. Václava v Lažanech u Chrudimi bylo nalezeno velké množství keramických střepů datovaných do 13.–14. století. Chemické a mineralogické složení 19 střepových hmot bylo hodnoceno pomocí rentgenové fluorescence (XRF), rentgenové difrakce (XRD), vybrané vzorky i termickými analýzami (STA v režimu DSC/TG), Ramanovou spektroskopií a optickou mikroskopií. Při zpracování střepového materiálu bylo postupně zrestaurováno 17 nádob. Pomocí provedených analýz byla prokázána podobnost surovinových zdrojů střepových hmot s vazbou na místní horniny, především břidlice a drobu, které byly použity jako ostřivo.

V příspěvku jsou vyhodnoceny hrobové nálezy z II. nádvoří Pražského hradu, tj. plochy západního předhradí z období 9.–13. století (celkem 80 hrobů). Pohřebiště vzniklo v okolí nejstaršího hradního kostela Panny Marie (před 885). Velmi složitý a dynamický byl vzájemný vztah opevnění západního předhradí a akropole a zkoumaného pohřebiště.