Search

Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU) představují skupinu významných kontaminantů pracovního i životního prostředí. Při expozici PAU v pracovním prostředí se vedle inhalační expoziční cesty může významně uplatňovat i expozice dermální. Stávající experimentální údaje o intenzitě a rychlosti penetrace látek do systémové cirkulace jsou zatím omezené. Předkládaný článek se zabývá metodickou a interpretační problematikou transepidermální absorpce PAU in vitro. Byla sledována intenzita (Flux) a rychlost (Lag time) penetrace naftalenu, fenanthrenu, pyrenu a benzo[a]pyrenu přes epidermální membránu z prasečího boltce. Experiment byl prováděn ve vertikálních statických difuzních komůrkách dle Franze (n = 32) a jako rozpouštědlo byl použit isopropyl-myristát. Parametr Flux (nmol/cm2/hod) dosáhl hodnot 95,7 ± 45,5 u naftalenu, 19,5 ± 8,7 u fenanthrenu, 4,38 ± 1,98 u pyrenu a 0,21 ± 0,08 u benzo[a]pyrenu. Parametr Lag time (hod) hodnot 0,26 ± 0,17 u naftalenu, 2,12 ± 0,41 u fenanthrenu, 3,25 ± 0,50 u pyrenu a 11,2 ± 4,08 u benzo[a]pyrenu. Hodnota parametru Flux klesala s molární hmotností PAU, zatímco hodnota parametru Lag time s molární hmotností PAU stoupala. Množství PAU, které za daný časový úsek penetrovalo přes epidermální membránu, se pohybovalo mezi 0,24 % (benzo[a]pyren) až 0,84 % (fenanthren) aplikované dávky. Penetrace PAU přes epidermální membránu vykazovala, v porovnání s experimenty na plné kůži, nižší stupeň variability dat. Z výsledků vyplývá, že použití epidermální membrány by mohlo zpřesňovat jak odhad vnitřní dávky PAU po dermální expozici, tak i odhad souvisejícího zdravotního rizika v rámci konzervativního expozičního scénáře. Experimenty s epidermální membránou jsou však časově i experimentálně náročné, bez možnosti objektivní kontroly integrity epidermální membrány, což může vést k finanční náročnosti testování, ztrátám vzorků a v neposlední řadě i k nárůstu rozdílů hodnot dat, získaných v různých laboratořích., Polycyclic aromatic hydrocarbons (PAHs) are a group of significant contaminants in the occupational and living environment. In addition to the inhalation route of exposure in the occupational environment, there is also significant the dermal route of exposure. Existing experimental data on the intensity and rate of penetration of these substances into systemic circulation are still limited. The presented paper is focused on methodological and interpretative issues of trans-epidermal absorption of PAHs in vitro. In this study, we assessed the intensity (Flux) and rate (Lag time) of penetration of naphthalene, phenanthrene, pyrene and benzo[a]pyrene through the epidermal membrane derived from a pig ear. The experiment was performed using static vertical Franz diffusion cells (n = 32) and isopropyl myristate was used as a solvent. Flux (nmol/cm2/hour) reached 95.7 ± 45.5 in the case of naphthalene, 19.5 ± 8.7 of phenanthrene, 4.38 ± 1.98 of pyrene and 0.21 ± 0.08 of benzo[a]pyrene. Lag time (hour) was 0.26 ± 0.17 in the case of naphthalene, 2.12 ± 0.41 of phenanthrene, 3.25 ± 0.50 of pyrene and 11.2 ± 4.08 of benzo[a]pyrene. The Flux value decreased with the molecular weight of PAHs, while the Lag time increased with the molecular weight of PAHs. The amount of PAHs that penetrated through the epidermal membrane in a given time period ranged between 0.24% (benzo[a]pyrene) and 0.84% (phenanthrene) of the applied dose. The penetration of PAHs through the epidermal membrane showed a lower degree of data variability compared to full thickness skin experiments. The results suggest that the use of the epidermal membrane could define more accurately both the estimation of the internal dose of PAHs after dermal exposure and the estimation of the associated health risk within a conservative exposure scenario. However, experiments with using the epidermal membrane are time consuming and experimentally demanding, with no option of an objective control of the integrity of the epide

Práce se zabývá histologickými změnami kůže během jednotlivých fází procesu hojení. Kromě morfologických alterací v procesu hojení se práce v menší míře věnuje také expresi PPAR. Teoretická část shrnuje základní poznatky o histologické struktuře kůže, diabetu mellitu typu 2, ZDF potkanech a popisuje proces hojení jak za fyziologických, tak patologických podmínek. Krátce jsou zde zmíněny také receptory aktivované proliferátory peroxizomů, zejména pak izotyp alfa. Experimentální část je věnována histologické a imunohistochemické analýze kůže ZDF potkanů. ZDF potkani slouží jako vhodný zvířecí model pro studium diabetu mellitu typu 2., The thesis focuses on histological skin changes, within several phases of the wound healing. In addition to morphologic alterations in the healing, the thesis also marginally deals with the expression PPAR. The theoretical part includes basic knowledge in histological skin structure, diabetes mellitus type 2 and ZDF rats. This part also describes the healing in physiological, as well as in pathological conditions. A short mention is devoted to peroxisome proliferator-activated receptors, especially to the isotype alpha. The experimental part is focused on histological and immunohistochemical skin analysis of ZDF rats. ZDF rats represent an appropriate animal model for study of diabetes mellitus of type 2., Katedra biologických a biochemických věd, 1. Prezentace výsledků diplomové práce.2. Diskuze k posudku vedoucího diplomové práce.3. Studentka zodpověděla vaechny dotazy a připomínky k DP.

Jaterní tkáň je tvořena několika typy buněk. Při poranění jater dochází k fibrotizaci nekrotické tkáně, pomocí aktivovaných jaterních hvězdicovitých buněk (HSC) a portálních myofibroblastů. V této práci jsme sledovaly vliv kultivačního prostředí v kombinaci s růstovým faktorem FGF-1 na expresi určitých genů v jaterních myofibroblastech. V první fázi experimentu jsme se zaměřily na srovnání exprese genů v buňkách kultivovaných v dvojrozměrném (2D) prostředí na polystyrenových Petriho miskách s kultivací v trojrozměrném (3D) kolagenním gelu. V obou případech po dvanácti hodinové expozici růstovým faktorem FGF-1. V druhé fázi pokusu jsme se zaměřili na interakci FGF-1 s heparinem. Buňky jsme získali z frakce neparenchymových jaterních buněk potkanů pomocí opakovaného pasážování. Buňky jsme kultivovaly v kolagenním gelu a na plastu v kultivačním médiu s přídavkem růstového faktoru. Po kultivaci jsme z buněk izolovali celkovou RNA, která byla převedena pomocí reverzní transkriptázy na cDNA. Expresi genů jsme stanovili pomocí rtRT-PCR. Data jsme statisticky zpracovali pomocí Studentova t-testu. Z experimentu vyplynulo, že kultivační prostředí má zásadní vliv na kultivované myofibroblasty a že FGF-1 ovlivňuje expresi genů v jaterních myofibroblastech. Naše práce přinesla i poznatek, že exprese genů buněk kultivovaných s FGF-1 a buněk kultivovaných s FGF-1 a heparinem, se liší. Zaměřili jsme se na změny v expresi genů matrix metaloproteinázy 9, matrix metaloproteinázy 13 a osteopontinu, The liver tissue consists of several types of cells. Liver injury leads to fibrosis of the necrotic tissue induced by hepatic stellate cells (HSC) and portal myofibroblasts. We have studied the influence of the fibroblast growth factor FGF-1 on the expression of certain genes in hepatic myofibroblasts. In the first part of the experiment, we compared the gene expression in cells growing on polystyrene Petri dishes (2D culture) and in cells embedded in collagen gel(3D culture), after a 12-hour exposition to the growth factor FGF-1. In the second part, we studied the interaction between FGF-1 and heparin. The cells were isolated from the fraction of non-parenchymal liver cells of Sprague- Dawley rats by repeated passaging. After harvesting the cells total cellular RNA was isolated and translated into cDNA using the reverse transcriptase. We used rtRT-PCR to evaluate gene expression. We focused on the changes of gene expression of matrix metalloproteinase 9, matrix metalloproteinase 13 and osteopontin. The data was statistically analysed by Student´s t-test. The experiments showed that the cellular environment has crucial influence on hepatic myofibroblasts in vitro and that FGF-1 affects gene expression in these cells. The largest changes were found in the expression of matrix metaloproteinase 13., Katedra biologických a biochemických věd, 1. Prezentace výsledků diplomové práce. 2. Diskuze k posudkům vedoucího a oponenta diplomové práce. 3. Diplomantka zodpověděla všechny dotazy a připomínky k DP., Dokončená práce s úspěšnou obhajobou