Search

Uvod: Cystatin C je považovan za prognostický marker kardiovaskularnich onemocněni. Cilem teto prospektivni prace bylo zhodnotit přinos hodnoceni cystatinu C v prognosticke stratifikaci k predikci nemocnicni mortality a zavažných nežadoucich kardialnich přihod (major cardiac adverse events, MACE) u pacientů s infarktem myokardu s elevacemi useku ST (STEMI) a porovnat význam cystatinu C s dalsimi ukazateli renalnich funkci a skore GRACE (Global Registry of Acute Coronary Events).Metody: Do prospektivni studie bylo zařazeno 659 konsekutivnich pacientů (479 mužů, průměrný věk 65 let) s akutnim infarktem myokardu s elevacemi useku ST lecených primarni perkutanni koronarni intervenci (PCI). Při přijeti byl proveden standardni laboratorni odběr zahrnujici cystatin C, troponin T, N-terminalni fragment natriuretickeho propeptidu typu B (NT-proBNP), dalsi biomarkery renalnich funkci. Schopnost cystatinu C, dalsich biomarkerů a skore GRACE predikovat nemocnicni mortalitu a MACE (rekurence akutniho koronarniho syndromu, iktus, in-stent tromboza, mortalita) byla hodnocena pomoci c-statistiky.Výsledky: Nemocnicni mortalita dosahla 4 % (n = 26), výskyt MACE pak 6,8 % (n = 45). Vstupni hodnota cystatinu C, kreatininu, urey, glomerularni filtrace, troponinu T, NT-proBNP a GRACE byla shledana jako nezavislý prognostický faktor.Serova koncentrace cystatinu C a hodnota skore GRACE byla signifikantně vyssi u zemřelých (1,65 ± 0,91 vs. 0,97 ± 0,41 mg/ml; p < 0,001, resp. 138 ± 43 vs. 99 ± 31; p < 0,001). Hodnota plochy pod křivkou (area under the curve, AUC) pro predikci mortality a MACE pro cystatin C a skore GRACE byla 0,83 a 0,88, respektive 0,66 a 0,72 (vse p < 0,001) s optimalni hranicni hodnotou 1,3 mg/ml pro cystatin C a 136 pro skore GRACE.Hodnota cystatinu C nad mez 1,30 mg/l byla asociovana s nejvyssim adjustovaným poměrem sanci (odds ratio, OR) 3,85 (95% interval spolehlivosti 2,36-6,38; p < 0,001) pro nemocnicni mortalitu (senzitivita 77 %, specificita 86 %). Kombinace cystatinu C a skore GRACE nevedla k dalsimu signifikantnimu zlepseni rizikove stratifikace (OR 1,05; 95% interval spolehlivosti 1,04-1,07; p < 0,001).Zavěr: Cystatin C byl potvrzen jako prediktor casneho výsledku srovnatelný se skore GRACE u pacientů se STEMI.

Uvod: Aortokoronarni bypass na bijicim srdci (OPCAB) je zavedena technika revaskularizace myokardu, ktera se použiva po celem světě. Nicmeně pocet pacientů, kteři podstupuji tento druh operace, se lisi podle pracovistě. Chtěli jsme zjistit, zda nejnovějsi publikace týkajici se koronarni revaskularizace bez mimotělniho oběhu (MO) změnily vnimani OPCAB v ocich ceských kardiochirurgů.Metody: Udaje z Narodniho kardiochirurgickeho registru CR byly využity k vyhodnoceni trendů v poctu revaskularizaci bez MO u pacientů s ischemickou chorobou srdecni a k analýze faktorů, ktere jsou pro chirurgy urcujici při volbě strategie OPCAB. Zkoumane obdobi bylo mezi lety 2010-2015.Výsledky: Aortokoronarni bypass bez MO se provadi na vsech 12 kardiochirurgických pracovistich v CR. Celkově jsme zaznamenali mirný pokles izolovaných revaskularizaci mezi rokem 2010 a 2015 (z 3 884 na 3 569), přicemž procento připadů OPCAB take klesalo (z 26,7 % na 24,9 %). Během studie se průměrný věk pacientů, operovaných na bijicim srdci zvýsil (66,2 vs. 68,1 roku) a zahrnoval pacienty se stale větsim poctem komorbidit. Průměrna celkova doba operace OPCAB klesla (3,3 vs. 3,1 hodiny) a ve srovnani se standardni revaskularizaci trva OPCAB podstatně meně casu (3,1 vs. 3,3 hodiny, p < 0001). Pocet perifernich anastomoz provaděných bez MO byl signifikantně nižsi než u operaci na MO a obecně se snižil (2,1 vs. 3,0, p < 0,001 v roce 2010 a 1,9 vs. 2,9, p < 0,001 v roce 2015).Zavěry: Pocet revaskularizaci bez MO měl v CR mezi lety 2010 a 2015 klesajici tendenci. Nicmeně neni jasne, zda k tomu doslo vlivem nedavno publikovaných, siroce uznavaných prospektivnich randomizovaných studii. Přestože tyto prace neprokazaly nadřazenost OPCAB u vysoce rizikových pacientů, cesti kardiochirurgove upřednostňuji off-pump strategii pravě u těchto nemocných, zejmena s anamnezou renalni insuficience. Zda se, že komunita ceských kardiochirurgů je v tomto připadě znacně konzervativni a ma tendenci k neuplne revaskularizaci.

Background: The number of patients with heart failure is steadily increasing, as are the costs of their treatment. Nearly 70% of the costs associated with the treatment of heart failure are direct medical costs, and 70-80% of these are spent on hospitalizations. The aim of our study is to describe the all-cause hospitalization costs of patients with chronic heart failure (chronic HF) from the perspective of the healthcare system in the Czech Republic. Methods: In total, 1274 consecutively collected patients discharged in a stable condition from hospitalization for acute heart failure (= index hospitalization) from 2006 to 2012 were followed-up for 2 years. Their all-cause mortality and all-cause hospitalizations were retrospectively evaluated. The in-patient costs were calculated based on the relative weights of DRG codes for particular hospitalization events and on the basic DRG tariff for 2013 (CZK 28,898). Results: At the end of the 2-year follow-up, a total of 1511 hospitalizations were recorded. A total of 31.8% of patients survived without any hospitalization, 32.1% of patients survived with at least one hospitalization, and 36.1% of patients died. Re-hospitalizations for acute heart failure accounted for 31.2% of all cases. The average cost for one chronic HF patient hospitalized for any reason was CZK 85,414; the cost for acute heart failure re-hospitalization was CZK 31,320 during the 2-year follow-up period. The cost of all-cause hospitalizations within the first year after the index hospitalization was higher compared to the cost during the second year (CZK 58,528/year vs. CZK 23,082/year). As the estimated number of chronic HF patients is 230,000 (data from the Institute of Health Information and Statistics of the Czech Republic), we can calculate the total cost of all-cause hospitalizations of chronic HF patients to be approximately CZK 7.98 billion per year in the Czech Republic. Conclusion: The data from clinical practice confirm that patients with chronic HF discharged from acute heart failure hospitalization are at high risk of death and/or subsequent hospitalization. The average annual costs for all-cause hospitalizations of CHS patients within the first and second years are CZK 58,528 and CZK 23,082 per patient, respectively. The costs attributed to all-cause hospitalization care of chronic HF patients can be estimated as approximately 7.7% of all annual inpatient expenses of health insurance companies and 2.7% of total healthcare expenditures in the Czech Republic. (C) 2018 The Czech Society of Cardiology. Published by Elsevier Sp. z o.o. All rights reserved.

Kontext: Diuretika jsou doporucena ke kontrole symptomů kongesce a retence tekutin u pacientů se srdecnim selhanim, ale jejich vliv doposud nebyl zkouman v randomizovaných klinických studiich. Existuji konfliktni data o možnem pozitivnim a negativnim ucinku v zavislosti na davce klickoveho diuretika. Cilem nasi analýzy je vyhodnotit, zda by relativně male zvýseni davky furosemidu mohlo snižit výskyt rehospitalizaci pro akutni dekompenzaci a/nebo celkovou mortalitu.Metody a výsledky: Celkem jsme vyhodnotili 1 119 pacientů přijatých pro akutni dekompenzaci srdecniho selhani, kteři byli propustěni do domaciho osetřovani ve stabilizovanem stavu. Vsichni přeživsi pacienti byli sledovani po dobu nejmeně dvou let. Primarnim cilovým ukazatelem byla kombinace opakovane hospitalizace pro akutni srdecni selhani a celkove mortality. Primarni analýza prokazala významne rozdily v charakteristikach a prognoze mezi pacienty, kteři nemuseli uživat žadna klickova diuretika, a těmi, jimž bylo nutno podavat furosemid v davce > 125 mg. Srovnali jsme proto skupinu pacientů uživajicich furosemid v nizkých davkach (10-40 mg) se skupinou uživajicich pouze vysoke davky furosemidu (41-125 mg). Vyssi davka diuretika korelovala se zavažnosti onemocněni (nižsi systolický krevni tlak, NYHA III, nižsi ejekcni frakce leve komory, vyssi hodnoty kreatininu). Dlouhodobě byly mortalita a pocty opakovaných hospitalizaci nižsi ve skupině s nižsimi davkami diuretik (p = 0,037, resp. p = 0,036), avsak po adjustaci parovanim podle propensity skore (propensity score matching) byla incidence primarniho ciloveho ukazatele v obou skupinach srovnatelna.Zavěr: Davka klickoveho diuretika doporucena pacientům s akutnim srdecnim selhanim při jejich propustěni z nemocnice koreluje se zavažnosti srdecniho selhani. Vyssi davka furosemidu (41-125 mg) ve srovnani s nižsi davkou (10-40 mg) ma po adjustaci obou skupin pacientů pomoci propensity skore neutralni vliv na výskyt kombinovaneho ciloveho ukazatele mortality a/nebo rehospitalizaci pro akutni dekompenzaci srdecniho selhani. V žadnem připadě tato relativně vyssi davka neměla pozitivni ucinky na sniženi rizika rehospitalizaci/mortality.

Uvod: Pocet starsich nemocných (≥ 75 let) hospitalizovaných pro akutni koronarni syndrom (AKS) narůsta. Chybi dostatek informaci o tom, jak se v průběhu casu změnila adherence k doporuceným lecebným strategiim u těchto pacientů.Cil: Analyzovat trendy v lecbě a osudu starsich (≥ 75 let) pacientů s AKS na zakladě udajů ziskaných ze dvou ceských registrů provedených v odstupu deseti let.Metody a výsledky: V teto studii byly použity udaje z registrů CZECH-1 a CZECH-3. V uvedených registrech byla shromažďovana data na podzim roku 2005, resp. na podzim roku 2015, o 1 952, resp. 1 754 neselektovaných pacientech. Vsichni pacienti byli hospitalizovani se vstupni diagnozou AKS. Do registru CZECH-1 bylo zařazeno 490 (25,7 %) starsich pacientů, do registru CZECH-3 pak 484 (28,1 %) starsich pacientů (p = 0,045) průměrneho věku 80,6 ± 4 roky, resp. 82,1 ± 5 let (p < 0,001). Diagnoza AKS byla potvrzena u 345 (72 %), resp. u 352 (73,6 %) starsich pacientů (p = 0,781). V registru CZECH-3 bylo ve srovnani s registrem CZECH-1 zaznamenano vice provedených perkutannich koronarnich intervenci (65,2 %, resp. 54,8 %; p < 0,001), castějsi podavani dualni protidestickove lecby, inhibitorů angiotensin konvertujiciho enzymu (ACE) a statinů v průběhu lecby. Co se týce nemocnicni mortality starsich pacientů s potvrzeným AKS, nebyly mezi registry zaznamenany žadne rozdily (8,2 %, resp. 10,4 %; p = 0,790).Zavěr: Podil starsich pacientů s AKS a jejich průměrný věk narůsta. I když bylo v adherenci k lecbě podle doporucených postupů u teto podskupiny pacientů v průběhu casu zaznamenano zlepseni, ke změně v nemocnicni mortalitě nedoslo.

Uvod: Chirurgicka ablace je zavedenou metodou lecby fibrilace sini (FS) u pacientů s indikaci k jinemu kardiochirurgickemu výkonu. V jednotlivých centrech se vsak využivaji různe postupy a strategie ablace a souhrnna narodni data o chirurgicke lecbě FS nebyla v posledni době publikovana. Cilem prace bylo přinest souhrnne udaje o aktualnich trendech konkomitantni lecby i samostatných výkonů pro FS v Ceske republice.Metodika: Zdrojem dat byly udaje z Narodniho kardiochirurgickeho registru a ze specialniho dotazniku, vytvořeneho přimo pro ucely teto analýzy. Analyzovany byly trendy cetnosti provaděni konkomitantni ablace u kardiochirurgických pacientů s FS, provaděni ablace u různých typů výkonů a analýza faktorů, ktere vedou chirurgy k neprovedeni konkomitantni ablace při kardiochirurgickem výkonu. Shromažděna a analyzovana byla take data o samostatných výkonech pro izolovanou formu FS. Sledovaným obdobim byly roky 2010-2015.Výsledky: V celem souboru pacientů byla konkomitantni ablace FS provedena u 54 % pacientů s anamnezou fibrilace sini. Toto procento lehce klesalo během sledovaneho obdobi z 59 % v roce 2010 na 51 % v roce 2015. Konkomitantni ablace byla provaděna nejcastěji u pacientů podstupujicich operaci mitralni chlopně (71 %) a nejmeně casto u samostatne chirurgicke revaskularizace myokardu (40 %). V mnohorozměrne analýze byly jako nejsilnějsi nezavisle prediktory neprovedeni konkomitantni chirurgicke ablace FS identifikovany věk, anamneza infarktu myokardu, reoperace, renalni selhani, těžka systolicka dysfunkce leve komory (s ejekcni frakci ≤ 30 %) a předoperacni hemodynamicka nestabilita. Samostatne chirurgicke výkony pro izolovanou FS byly během sledovaneho obdobi provaděny v 9 (75 %) centrech v CR, celkem bylo provedeno 132 takovýchto výkonů; ve větsině center byly tyto výkony opustěny, přicemž některa centra přesla na strategii hybridnich ablaci FS. Hybridni ablace byly v roce 2016 provaděny již v pěti centrech, celkový pocet procedur byl 144 do konce roku 2015.Zavěr: Prevalence konkomitantnich chirurgických zakroků pro FS v CR lehce klesa a u teměř poloviny kardiochirurgických pacientů byla FS během výkonu ponechana bez chirurgicke lecby. Samostatne chirurgicke výkony pro izolovanou FS byly v CR teměř opustěny, přicemž je pozorovano postupne rozsiřovani hybridni lecby.

Cil: Moderni lecba akutnich koronarnich syndromů významně zlepsila výsledne stavy dosahovane u pacientů s timto život ohrožujicim onemocněnim. Zejmena kombinace vcasne intervencni terapie a silných nových protidestickových leciv se ukazala být ucinna v několika randomizovaných studiich a byla celosvětově zařazena do doporucených postupů. Cilem teto studie bylo analyzovat, jakým způsobem jsou doporucene postupy implementovany ve skutecne každodenni praxi.Metody a pacienti: V letech 2013 až 2015 byly v Ceske republice vytvořeny dva komplementarni registry akutnich koronarnich syndromů, jež zahrnuji celkem 1 967 pacientů. Registr ATHRO-II pokrýval 29 ambulantnich kardiologických praxi, byl zaměřen na preskripci antitrombotik a zahrnoval 687 pacientů propustěných z nemocnice po perkutanni koronarni intervenci (PCI) pro akutni koronarni syndrom (s elevaci useku ST ci bez ni). Tito pacienti byli sledovani po dobu 12 měsiců. Registr CZECH-3 pokrýval 43 nemocnic vsech typů (13 s možnosti provadět PCI a 30 "non-PCI") a zahrnoval 1 280 po sobě nasledujicich pacientů přijatých pro potvrzený akutni koronarni syndrom během dvou měsiců, nezavisle na lecebne strategii a na výsledných stavech dosahovaných během hospitalizace. Tito pacienti byli sledovani po dobu 30 dnů. Pro obě sloucene kohorty byly vypocitany važene průměrne hodnoty. Průměrný věk vsech zařazených pacientů cinil 66 let, ženy tvořily 32 % zkoumane populace, 21 % ucastniků mělo v anamneze infarkt myokardu, 19 % předchozi PCI a 7 % předchozi aortokoronarni bypass (CABG).Výsledky: Před přijetim do nemocnice byla kyselina acetylsalicylova podana 51 % pacientů (tedy větsině těch, ktere do nemocnice vezla zachranna služba), zatimco ticagrelor byl v teto situaci použit u 13 % a clopidogrel u 16 % pacientů. Koronarni angiografie byla provedena u 94 % pacientů, PCI u 80 % a CABG byl vytvořen u 13 %. Pokud jde o pacienty podstupujici stenting, jen u 69 % byly použity lekove stenty (DES), kdežto ve 31 % byly použity hole kovove stenty. Mezi jednotlivými centry provadějicimi PCI byly patrny znacne rozdily v zastoupeni DES (36-78 %). Medikace, kterou pacienti uživali při propustěni domů, zahrnovala kyselinu acetylsalicylovou u 93 %, clopidogrel u 73 %, ticagrelor u 14 %, prasugrel u 4 % a warfarin u 6 % z nich. Je překvapive, že preference clopidogrelu (před ticagrelorem ci prasugrelem) byla motivovana ekonomicky (odmitnutim pacienta doplacet cenový rozdil) pouze u 4 % pacientů propoustěných při uživani kombinace kyseliny acetylsalicylove a clopidogrelu. Kontraindikace prasugrelu ci ticagreloru byla přitomna u 17 % (vcetně 5 % s indikaci peroralni antikoagulace). U zbývajicich 79 % pacientů lecených kombinaci clopidogrel a kyselina acetylsalicylova (namisto silnějsich nových protidestickových leciv) nedokazali osetřujici lekaři vysvětlit, proc nezahajili lecbu uvaděnou v doporucených postupech.Zavěry: Moderni lecba uvaděna v doporucených postupech (DES ci podavani nových protidestickových leciv) je uplatňovana překvapivě malo, což je spise než ekonomickými restrikcemi dano neznalosti doporucených postupů nebo neochotou lekařů tyto doporucene postupy rychle implementovat.

The transcatheter aortic valve implantation (TAVI) is a preferred treatment option among the patients with severe aortic stenosis who were considered to be non-operable or at high surgical risk. The basic principle of the crimped valve and the catheter-based implantation to the stenotic native valve remains unchanged, but several different concepts of bioprosthesis and approaches of valve implantation have been developed. All the concepts have proven their safety and efficiency, however, there are only limited data available comparing one approach to another. The objective of this paper is to offer an overview and more detailed specification of current TAVI access techniques.

Prvni transkatetrova implantace aortalni chlopně (TAVI) v Ceske republice byla provedena v roce 2008 a od te doby je vice než 90 % vsech výkonů TAVI provedených v Ceske republice zahrnuto do online vedeneho Ceskeho registru TAVI. Patnact set třicet dva výkonů TAVI provedených od roku 2008 do konce cervna 2016 u pacientů se symptomatickou a významnou aortalni stenozou a vysokým rizikem (median logistickeho EuroSCORE 18,2 a věku 80 let) bylo spojeno s přiznivými výsledky, co se týce bezpecnosti (nemocnicni mortalita 3,9 %, významna paravalvularni aortalni regurgitace po TAVI 1,0 %) a ucinnosti (index plochy aortalniho usti před TAVI versus po TAVI byl 0,4 cm2/m2 versus 1,0 cm2/m2). U větsiny pacientů (83,7 %) byla indikovana TAVI kvůli vysokemu operacnimu riziku, ktere posoudil kardiotým, a 71,9 % pacientů bylo propustěno do domaciho osetřovani.

BackgroundSuspicion of acute coronary syndrome (ACS) is one of the most common reasons for hospital admission. However, ACS is not confirmed in a high proportion of these patients during hospitalization. Very few details exist about these patients.AimTo evaluate the clinical characteristics and outcomes of hospitalized patients with a suspicion for ACS that has not been confirmed and compare these results with patients with confirmed ACS.Methods and resultsData were used from the CZECH-1 and CZECH-2 registries, collected in November 2005 and October–November 2012. Both registries contain data from all consecutive patients who have been hospitalized with an initial diagnosis of ACS. ACS was not confirmed during hospitalization in 578 of 1921 patients (30.1%) in the CZECH-1 registry and in 372 of 1221 (30.5%) in the CZECH-2 registry. In both registries, higher proportions of females (52 vs. 36%; p

Uvod: Spektrum pacientů s akutnim koronarnim syndromem (AKS) se v důsledku postupneho starnuti obyvatelstva v průběhu poslednich dvou desetileti změnilo.Cil: Analyzovali jsme změny v epidemiologii a v lecebných strategiich ve dvou velkých registrech, ktere byly v letech 2005 a 2012 provedeny u přesně definovaných populaci Ceske republiky.Metody a výsledky: Do registrů CZECH-1 a CZECH-2 byli zařazovani vsichni po sobě jdouci hospitalizovani pacienti se vstupni diagnozou AKS v obdobi jednoho nebo dvou měsiců. Registrů CZECH-1 a CZECH-2 se zucastnilo 36, respektive 32 nemocnic. Do registru CZECH-1 bylo zařazeno celkem 1 921 pacientů a do registru CZECH-2 celkem 1 221 pacientů. Pacienti zařazeni do registru CZECH-2 byli starsi než pacienti v registru CZECH-1 (68 ± 12 vs. 66 ± 12 let; p 0,05) pacientů v registru CZECH-2. Urgentni angiografie u pacientů s infarktem myokardu s elevacemi useku ST (STEMI) byla provedena v 92 %, resp. 94 % připadů (p > 0,05); z tohoto poctu byla v 87 %, resp. 89 % připadů nasledně provedena primarni PCI. Mezi registry neexistovaly žadne rozdily v nemocnicni mortalitě (4,2 vs. 4,4 %; p = 0,805) ani v mortalitě pacientů s konecnou diagnozou Q-infarktu myokardu (Q-IM) (10,3 vs. 10,7 %; p = 0,870) nebo non-Q infarktu myokardu (non-Q-IM) (4,7 vs. 3,8 %; p = 0,497). Odhadovana incidence potvrzeneho AKS a STEMI v reprezentativnim populacnim vzorku z obou registrů byla 3 248 a 661 připadů/milion obyvatel/rok v registru CZECH-1 a 2 149 a 652 připadů/milion obyvatel/rok v registru CZECH-2. Pokles incidence AKS byl teměř výhradně důsledkem statisticky významneho poklesu incidence nestabilni anginy pectoris jako konecne diagnozy. Při propustěni byly pacientům s potvrzeným AKS v registrech CZECH-1, resp. CZECH-2 předepisovany nasledujici leky: kyselina acetylsalicylova (95 vs. 94 %; p > 0,05), clopidogrel (60 vs. 76,4 %; p 0,05), inhibitory enzymu konvertujiciho angiotensin (50 vs. 78 %; p ≤ 0,001) a statiny (75 vs. 90 %; p < 0,001).Zavěr: Mezi roky 2005 a 2012 se v Ceske republice zvýsil věk pacientů hospitalizovaných pro AKS. Invazivni reperfuzni strategie u pacientů se STEMI byla v obou registrech použita ve vysokem procentu připadů. Celkový osud pacientů s potvrzeným AKS se mezi roky 2005 a 2012 nezměnil. Odhadovana incidence AKS se snižila v důsledku poklesu poctu pacientů s nestabilni anginou pectoris. AbstractBackground: The clinical spectrum of acute coronary syndrome (ACS) has changed due to a progressively ageing population over the last two decades.Aim: We analysed the changes in the epidemiological and treatment strategies between two large registries that were performed in 2005 and 2012 in well-defined populations of the Czech Republic.Methods and results: The CZECH-1 and CZECH-2 registries enrolled all consecutive hospitalized patients with an initial diagnosis of ACS during a 1- or 2-month period, respectively. Thirty-six and 32 hospitals participated in the CZECH-1 and CZECH-2 registries, respectively. A total of 1 921 patients were enrolled in the CZECH-1 registry and 1 221 patients participated in the CZECH-2 registry. Patients enrolled in the CZECH-2 registry were older than those in CZECH-1 (68 ± 12 vs. 66 ± 12 years; p 0.05) of the patients in the CZECH-1 and CZECH-2 registries, respectively. Urgent angiography in patients with ST segment elevation myocardial infarction (STEMI) was performed in 92 and 94% of the patients (p > 0.05), respectively; of these, 87 and 89% subsequently underwent primary PCI. There were no significant differences in in-hospital (4.2 vs. 4.4%, p = 0.805) or in the mortality of patients with a final diagnosis of Q-myocardial (10.3 vs. 10.7%; p = 0.870) or non-Q-myocardial infarction (4.7 vs. 3.8%; p = 0.497) between the two registries. The estimated incidence of confirmed ACS and STEMI in a representative population from both registries was 3 248 and 661 cases/million individuals/year in the CZECH-1 registry and 2 149 and 652 cases/million individuals/year in the CZECH-2 registry. The fall in ACS incidence was almost exclusively due to a significant decrease in the incidence of unstable angina as the final diagnosis. At discharge, the patients with confirmed ACS were administered the following medications: aspirin (95 vs. 94%; p > 0.05), clopidogrel (60 vs. 76.4%; p 0.05), angiotensin-converting enzyme (ACE) inhibitors (50 vs. 78%; p ≤ 0.001) and statins (75 vs. 90%; p < 0.001) in the CZECH-1 and CZECH-2 registries, respectively.Conclusion: In the Czech Republic, the age of the patients hospitalized with ACS increased between 2005 and 2012. Invasive reperfusion strategy for patients with STEMI was very high in both registries. The overall outcome in patients with confirmed ACS did not change between 2005 and 2012. The estimated incidence of ACS decreased due to the fall in unstable angina pectoris.

Uvod: Srdecni resynchronizacni lecba (SRL) hraje významnou ulohu v terapii srdecniho selhani u pacientů s nizkou ejekcni frakci. Nicmeně, signifikantni cast pacientů se po implantaci SRL přistroje nezlepsi. Optimalizace atrioventrikularniho a interventrikularniho intervalu může pomoct zlepsit klinický stav pacientů. Cil: Cilem prace je porovnat optimalizaci atrioventrikularniho a interventrikularniho intervalu pomoci neinvazivniho měřeni plochy pod křivkou transaortalniho průtoku (aortic VTI) a pomoci invazivniho měřeni maximalni hodnoty prvni derivace tlaku v leve komoře (LVdP/dtmax) a pomoci algoritmu QuickOpt. Metodika: Patnact non-responderů bylo optimalizovano neinvazivně – pomoci aortic VTI v porovnani s metodou QuickOpt. Kontrolni vysetřeni bylo provedeno za tři měsice: klinicke a echokardiograficke vysetřeni. Deset non-responderů bylo optimalizovano invazivně – pomoci LVdP/dtmax v porovnani s metodou QuickOpt. Kontrolni vysetřeni bylo provedeno za tři měsice: klinicke a echokardiograficke vysetřeni. Výsledky: Ve skupině s neinvazivni optimalizaci (věk 74,3 roku [65,3; 84,3], 83,4 % mužů, etiologie: 66 % ischemicka choroba srdecni, třida NYHA před optimalizaci III v 66,7 %, III–IV ve 33,3 %, ejekcni frakce leve komory 23,0 % [15,0; 32,0]) jsme nepotvrdili korelaci optimalniho atrioventrikularniho a interventrikularniho intervalu zjistěneho pomoci obou metod. Optimalizace měla vliv na zkraceni komplexu QRS. Po třech měsicich sledovani nebyla nalezena statisticky signifikantni změna v ejekcni frakci a jiných parametrech ultrazvukoveho vysetřeni ci třidy NYHA. Ve skupině pacientů s invazivni optimalizaci (věk 76,7 roku [66,6; 82,4], 90 % mužů, etiologie: 60 % ischemicka choroba srdecni, třida NYHA před optimalizaci III v 50 %, III–IV v 50 %, ejekcni frakce leve komory 29,5 % [10,0; 35,0]) jsme nepotvrdili korelaci optimalniho atrioventrikularniho a interventrikularniho intervalu zjistěneho pomoci obou metod. Optimalizace měla vliv na zkraceni komplexu QRS. Po třech měsicich jsme zjistili zlepseni ejekcni frakce leve komory, ale ostatni echokardiograficke parametry ci třida NYHA zůstaly nezměněny. Zavěr: Použiti měřeni plochy pod křivkou transaortalniho průtoku při optimalizaci srdecni resynchronizacni lecby nepřineslo pacientům non-responderům užitek – echokardiograficke parametry ani třida NYHA se při třiměsicnim sledovani nezměnily. Použiti invazivniho měřeni maximalni hodnoty prvni derivace tlaku v leve komoře vedlo ke zlepseni ejekcni frakce, třida NYHA vsak zůstala nezměněna.

Randomized clinical trials represent the gold standard of the evidence based medicine research; nevertheless they may not always be feasible or ethical and the researchers have to rely on observational studies or research databases. However, obtaining reliable results from these studies requires the elimination of potential influence of confounding factors. Fortunately, several statistical methods capable of identifying and reducing the impact of confounding factors exist. One of them is the propensity score which has been frequently used in recent times to estimate relevant clinical effects adjusted for given confounders. This work aims to provide a concise and practical guide to propensity scores by means of an easily understandable case study. The case study is focused on gender differences in mortality rates of patients with acute heart failure in the Czech research database AHEAD (Acute Heart Failure Database).

Uvod a cil: Fosfolipaza A2 asociovana s lipoproteiny (Lp-PLA2) je biomarkerem zanětu specifickeho pro cevni složku. Lp-PLA2 hydrolýzou oxidovaných fosfatidylcholinů produkuje ucinne prozanětlive mediatory, ktere napomahaji vzniku nestability aterosklerotickeho platu. Předchozi prace prokazaly, že zvýsena hodnota Lp-PLA2 > 200-235 μg/l je nezavislým prediktorem zvýseneho kardiovaskularniho rizika i po adjustaci na tradicni rizikove faktory. Cilem prace je ve skupině stabilnich pacientů po STEMI stanovit koncentrace Lp-PLA2 a u casti pacientů s jeji zvýsenou hodnotou posoudit vliv navýseni davky statinů na koncentraci Lp-PLA2.Metodika: Celkem bylo vysetřeno 186 stabilnich pacientů po akutnim infarktu myokardu. Bylo vyhodnoceno lipidove spektrum a hodnoty Lp-PLA2. U pacientů s Lp-PLA2 > 200 μg/l byla intenzifikovana terapie statiny a po třech měsicich byl proveden kontrolni odběr lipidů a Lp-PLA2.Výsledky: Ve skupině 186 pacientů bylo po 12 měsicich od akutniho IM dosaženo celkoveho cholesterolu 200 μg/l, ve skupině pacientů s LDL cholesterolem < 2 mmol/l bylo celkem 14 % pacientů se zvýsenou hodnotou Lp-PLA2. Po zvýseni davky statinů doslo k významnemu poklesu jak celkoveho a LDL cholesterolu, tak i hodnoty Lp-PLA2. (286 vs. 229 μg/l; p = 0,02).Zavěr: Asi 7 % stabilnich pacientů po STEMI vykazuje zvýsene hodnoty Lp-PLA2 i přes dobře kontrolovanou koncentraci LDL cholesterolu. Intenzivnějsi terapie statiny vedla u těchto pacientů k významnemu sniženi Lp-PLA2.

Cil: SYNTAX skore popisuje rozsah postiženi koronarniho řecistě aterosklerozou. Matrixove metaloproteinazy hraji mimo jine důležitou roli v patogenezi cevnich onemocněni, jako je ateroskleroza, ruptura platu ci aneurysma. Cilem prace bylo zjistit, koreluje-li matrixova metaloproteinaza-3 (MMP-3) s hodnotou SYNTAX skore u pacientů s chronickými formami ICHS.Metodika: U 128 nahodně vybraných pacientů s chronickými formami ICHS (75 % mužů, 69 % diabetiků, vylucovacim kriteriem byla pozitivita troponinu I, srdecni selhani, renalni insuficience, systemove a zanětlive onemocněni) byl proveden odběr krve ke stanoveni koncentrace MMP-3 metodou ELISA. Nasledně byla provedena koronarni angiografie a stanoveno SYNTAX skore.Výsledky: Hodnoty MMP-3 byly signifikantně vyssi u diabetiků - 37,0 μg/l (13,7-82,5 μg/l) než u nediabetiků - 25,8 μg/l (11,9-82,8 μg/l), p = 0,044. Hodnoty MMP-3 byly signifikantně vyssi u mužů - 42,1 μg/l (15,7-85,2 μg/l) než u žen - 21,9 μg/l (11,3-44,8 μg/l), p < 0,001. Pomoci Spearmanova korelacniho koeficientu je prokazana statisticky významna korelace mezi hodnotou SYNTAX skore a MMP-3 v celem souboru i v podskupinach diabetiků a nediabetiků.Zavěr: U pacientů s chronickými formami ICHS koreluje hodnota MMP-3 s rozsahem postiženi koronarnich tepen aterosklerozou bez ohledu na přitomnost diabetes mellitus.

Cil: Cilem studie je stanoveni významu izovolumickeho relaxacniho casu prave komory ( RV IVRT) měřeneho pomoci tkaňoveho dopplerovskeho zobrazeni pohybu trikuspidalniho anulu, při stratifikaci rizika u pacientů s chronickým srdecnim selhanim. Soubor a metodika: Celkem 108 pacientů se symptomatickým srdecnim selhanim a průměrnou ejekcni frakci 24% podstoupilo standardni echokardiograficke vysetřeni, tkaňove dopplerovske zobrazeni pohybů trikuspidalniho anulu a pravostrannou srdecni katetrizaci. Pacienti byli dale sledovani po průměrnou dobu 18 měsiců s ohledem na kardialni umrti a nefatalni kardialni přihody jako je implantace kardioverteru-defibrilatoru a hospitalizace pro kardialni dekompenzaci. Výsledky: Celkový pocet kardialnich přihod byl 31; 12 pacientů zemřelo, 19 mělo nefatalni přihodu. Statisticka analýza ukazala signifikantni rozdil RV IVRT, středniho tlaku v plicnici (AP) a tlaku v zakliněni v plicnim řecisti (PCW) mezi zemřelými a žijicimi pacienty. Analýza predikce rizika umrti ci přihody ukazala, že AP a PCW byly jedine parametry s významným vztahem k riziku přihody a umrti, i když jistý trend pro RV IVRT byl nalezen pro predikci umrti avsak bez dosaženi statisticke významnosti. Zavěr: RV IVRT stanovene pomoci tkaňoveho dopplerovskeho zobrazeni lze použit jako pomocnou metodu při stratifikaci rizika u pacientů se srdecnim selhanim.