Search

Příspěvek představuje první výsledky izotopové analýzy stravy jedinců pohřbených u hřbitovního karneru Všech svatých v Kutné Hoře – Sedlci (13.–14. stol.). Izotopové hodnoty uhlíku (δ13C) a dusíku (δ15N) byly měřeny v kostní tkáni celkem 24 jedinců pohřbených v individuálních hrobech. Analyzovaný soubor byl doplněn 11 vzorky zvířecích kostí a jako srovnávací soubor představující venkovskou populaci byl použit kosterní materiál 20 jedinců pohřbených během 14. století na hřbitově v Oškobrhu. Průměrné hodnoty souboru z Kutné Hory činily -19,3 ± 0,2 ‰ pro δ13C a 12,2 ± 0,5 ‰ pro δ15N. U souboru z Oškobrhu pak činily -19,4 ± 0,1 ‰ pro δ13C a 11,4 ± 1,2 ‰ pro δ15N. Strava obou populačních souborů byla založená na C3-rostlinách, se signifikantním podílem živočišných produktů, případně ryb. V případě Kutné Hory byl však tento podíl signifikantně vyšší, a to zejména u žen. Hodnoty obou souborů dobře ilustrují proměnu českých zemí ve středověku ve smyslu odklonu od pěstování prosa. Porovnání s hodnotami dalších souborů z kontextu raně středověké až raně novověké střední Evropy ukazuje na kvalitní stravu s dostatečným obsahem živočišných bílkovin.

Hroby s větším počtem zemřelých, jednoznačně pohřbených v krátkém časovém období (hromadné hroby), jsou spojovány obvykle s oběťmi válečných konfliktů. V poslední době se větší pozornost věnuje hrobům s oběťmi epidemií nebo hladomoru. Připsat je bezpečně konkrétní události je obtížné. Příspěvek se na příkladu nálezů u kostnice v Kutné Hoře – Sedlci zabývá detaily pohřebního ritu (pietní nebo nepietní uložení, výbava), úpravou hromadných hrobů a doklady opatření, která měla eliminovat obavu z možného šíření nákazy. Porovnání může ukázat na rozdíly v pohřebních zvyklostech u obětí hladomoru (1318) a moru (1348–1350).