Search

Příspěvek nově analyzuje dostupné poznatky o hrobu knížete Vratislava I. v lodi baziliky sv. Jiří na Pražském hradě (JK-97). Provedena byla revize antropologických poznatků, analýza stabilních izotopů uhlíku (δ13C) a dusíku (δ15N), analýza starobylé DNA, radiouhlíkové datování a vyhodnocení předmětů z výplně hrobové jámy (kovové předměty, keramika, sklo, kůže, textil). Získaná data ukazují na složitý vývoj hrobového místa s doklady elitního raně středověkého hrobu.

Raně středověké pohřebiště v Radomyšli u Strakonic bylo zkoumáno v letech 1963–1968 Archeologickým ústavem ČSAV nejdříve záchranným a později systematickým výzkumem. Později výzkum doplnily dvě záchranné akce. V závěru byl v roce 1999 a 2002 proveden záchranný výzkum západní a severozápadní části pohřebiště při demolici tzv. Tomanovny. Raně středověké mladohradištní pohřebiště je na základě rozboru esovitých záušnic a celkových historických souvislostí datováno do 12. století. K datování také přispěly nálezy stříbrných denárů Soběslava I. (1125–1140) a jeho nástupce Vladislava II. (1140–1172) na dvou vzdálených a protilehlých stranách pohřebiště (na okraji severním a jižním). Pohřebiště mělo původně 1 000–1 200 hrobů. Na antropologické zpracování provedené M. Blajerovou (1975; 1999) a na demografické závěry (Blajerová–Nechvátal 1991; 2008) navazovalo antropologické zpracování z polohy Tomanovna (Stránská 2010). Byla zde zjištěna výrazná převaha brachykranních lebek, která mohla vést k domněnce, že soubor z Tomanovny náleží k mladším populacím, které jsou datovány od počátku 13. století. V této době totiž dochází k nápadné brachycefalizaci. Naopak by se neměly podle antropologů vyskytovat lebky hyperdolichokranní. V případě souboru z Tomanovny to neplatí. Zjištěné výsledky mohou vést k určité verifikaci správnosti stávajícího datování. Byla provedena doplňující radiouhlíková analýza odebráním kosterního materiálu ze dvou hrobů č. 5 a č. 18. Radiouhlíkové datování zařadilo oba hroby do středového intervalu 983–1187 n. l., čímž se potvrdila správnost původního archeologického zařazení souboru do 12. století.