Search

At the time of his sudden death in 1977, the Czech philosopher Jan Patočka left a large philosophical legacy with no will and testament. For the last 43 years, the editors of his Collected Works have been reconstructing a unified and thematically articulated oeuvre from the more than 10,000 pages found in his drawers and boxes. It should in the end include not only the texts published during Patočka’s lifetime but also his many unpublished manuscripts, fragments, variations, drafts of unfinished philosophical projects, notebooks and letters. After demonstrating in which sense the death of the author coincides in Patočka’s case with the birth of his oeuvre, the article aims to show that the unity of Patočka’s work is not something given, but rather something to be artificially reconstructed, in an always disputable fashion, since the internal coherence of its various thematic divisions is necessarily itself a matter of ongoing interpretation.

Después de comentar la situación general de los estudios platónicos y de algunas de las rupturas producidas en las batallas por la interpretación de Platón, se presentan algunos de los últimos desarrollos de la investigación que lleva a cabo el grupo de investigación “Eidos: platonisme i modernitat”. A propósito de la fenomenología platónica de Jan Patocka, se muestra la íntima conexión entre platonismo, fenomenología y teatro en la obra del filósofo checo, así como en su discípulo Vaclav Havel. Se presenta ahora tan solo un desarrollo preliminar que se concentrará posteriormente en una reflexión sobre la dramaticidad del diálogo platónico

There are questions that are so important that it is a pity to spoil them with answers. No doubt, the question of God is one of them. Contrary to many presuppositions, theology is not capable of providing us with the final answers in this respect. On the contrary, theology professed as fides quaerens intellectum is an ongoing struggle with questions. Modernity interrupted this paradigm of theological questioning. Theology was withdrawn from the realm of understanding and shifted to the realm of explanation. Modernity brought the univocalization of God. Nonetheless, the attempts to tackle the question of God lead to hegemonic narratives about God. Such narratives are rightly criticized in a postmodern context for their totalizing pretensions. The problem of postmodern criticism is its one-sided emphasis on the apophatic dimension of theological discourse. I propose that theology can go a step further beyond postmodernity. In order to do so, I deal with the Czech philosopher Jan Patočka, who provides an opportunity to rethink God from the perspective of questioning in a new way. Patočka’s insistence on problematicity is the main reading key of his work. In this line of though, I interpret Patočka’s student Tomáš Halík and his thesis about the necessity to take the metaphor of an unknown God into account. I argue that theology must avoid the temptation to remove God from the question and make a well-known God of him. The time has come for theologians to turn their answers back into questions and dwell with them. Bůh jako otázka: Tázání jako předpoklad teologie Některé otázky jsou tak důležité, že je škoda kazit je odpověďmi. Není pochyb, že otázka po Bohu je jednou z nich. Navzdory mnoha předpokladům, ani teologie není schopna poskytnout v tomto ohledu konečné odpovědi. Teologie pojatá jako fides quaerens intellectum je nepřetržitý nekončící zápas s otázkami. Moderna narušila toto paradigma teologického myšlení. Modernita učinila z pojmu Boha pojem „univocitní“ a vyjmula jej z oblasti otázek. Teologie napříště náležela do oblasti vysvětlení. Avšak pokusy zodpovědět otázku po Bohu s konečnou platností vedou k hegemonii. Tento způsob myšlení je právem kritizován postmodernou. Problém postmoderní kritiky je však její jednostranný důraz na apofatickou dimenzi teologického diskursu. V tomto článku tvrdím, že teologie může nejen přijmout některé aspekty postmoderní kritiky, ale dokonce postmodernu překonat. S tímto úkolem se vyrovnávám za pomoci myšlení českého filosofa Jana Patočky, který otevírá příležitost k přehodnocení otázky po Bohu. Patočkův důraz na problematičnost je hlavním interpretačním klíčem. V tomto duchu dále interpretuji i Patočkova žáka Tomáše Halíka a jeho návrh metafory o neznámém Bohu jako způsobu, jak se s otázkou po Bohu v dnešním kontextu vyrovnat. V závěru argumentuji ve prospěch teze, že teologie se musí vyhnout pokušení vyjmout Boha z výhně otázek a učinit z něj dobře známého Boha/bůžka. Nadešel čas, aby teologové obrátili své odpovědi zpět v otázky.