Search

Daná studie mapuje historii méně známých a dnes již zaniklých staveb krajinné kompozice Lednicko-valtického areálu. Jde o stavby, které, stejně jako další stále existující salety, vznikly knížete Aloise I. Josefa z Liechtensteina a jeho mladšího bratra Jana I. Josefa z Liechtensteina. První stavbou je tzv. Gloriet – pavilon, jenž zdobil křižovatku dvou nových alejí v Bořím lese. Přestože se prozatím nepodařilo dohledat obrazovou či plánovou dokumentaci stavby, je možné zařadit počátek existence objektu do let 1791-1792, tedy do doby vlády knížete Aloise I. Josefa. V roce 1837 byl starý dřevěný Gloriet zbořen a ze stejného materiálu byl vystavěn nový. S jistotou dále víme, že v roce 1872 byla opravována střešní konstrukce, pravděpodobně byl objekt následně vystavěn i potřetí a po roce 1891 byl stržen. Další stavbou je jakási zmenšenina výše uvedeného Glorietu. Šlo o letohrádek (monopteros), který se do roku 1845, potažmo 1846, nacházel ve valtické zámecké zahradě nad umělou jeskyní – Peklem. K realizaci tohoto objektu mělo dojít v roce 1798, v době vládnoucího knížete Aloise I. Josefa, pravděpodobně podle plánů knížecího architekta Josefa Hardtmutha. Letohrádek byl nakonec z důvodu dezolátního stavu odstraněn a dnes připomíná místo, kde stával, pouze zachovalá grotta. Na přelomu 18. a 19. století se rozmohla stavba obelisků, rovněž podle plánů knížecího architekta a později i stavebního ředitele Josefa Hardtmutha. Šlo o obelisk mezi Valticemi a Lednicí – tzv. „Facku“, k jehož demolici došlo v roce 1867. Dále pak o monument vztyčený pravděpodobně v roce 1813 na půli cesty do dnešní rakouské obce Schrattenberg, který v roce 1869 poškodil mráz, a tak jej nechal vládnoucí kníže Jan II. z Liechtensteina v následujícím roce strhnout. Třetí a též zaniklý obelisk měl být 13 sáhů vysoký a měl být postaven na ostrově v lednickém rybníku. Daná studie mapuje historii méně známých a dnes již zaniklých staveb krajinné kompozice Lednicko-valtického areálu. Jde o stavby, které, stejně jako další stále existující salety, vznikly za vlády knížete Aloise I. Josefa z Liechtensteina (* 14. května 1759 – † 24. března 1805) a jeho mladšího bratra Jana I. Josefa z Liechtensteina (* 27. června 1760 – † 20. dubna 1836). První stavbou je tzv. Gloriet (Gloriett) – pavilon, jenž zdobil křižovatku dvou nových alejí v Bořím lese. Přestože se prozatím nepodařilo dohledat obrazovou či plánovou dokumentaci stavby, je možné zařadit počátek existence objektu do let 1791-1792, tedy do doby vlády knížete Aloise I. Josefa. V roce 1837 byl starý dřevěný Gloriet zbořen a ze stejného materiálu byl vystavěn nový. S jistotou dále víme, že v roce 1872 byla opravována střešní konstrukce, pravděpodobně byl objekt následně vystavěn i potřetí a po roce 1891 byl stržen. Další stavbou je jakási zmenšenina výše uvedeného Glorietu. Šlo o letohrádek (monopteros), který se do roku 1845, potažmo 1846, nacházel ve valtické zámecké zahradě nad umělou jeskyní – Peklem. K realizaci tohoto objektu mělo dojít v roce 1798, v době vládnoucího knížete Aloise I. Josefa, pravděpodobně podle plánů knížecího architekta Josefa Hardtmutha. Letohrádek byl nakonec z důvodu dezolátního stavu odstraněn a dnes připomíná místo, kde stával, pouze zachovalá grotta. Na přelomu 18. a 19. století se na liechtensteinském panství na jižní Moravě a v Dolním Rakousku rozmohla stavba obelisků, rovněž podle plánů knížecího architekta a později i stavebního ředitele Josefa Hardtmutha. Šlo o obelisk mezi Valticemi a Lednicí – tzv. „Facku“, k jehož demolici došlo v roce 1867. Dále pak o monument vztyčený pravděpodobně v roce 1813 na půli cesty do dnešní rakouské obce Schrattenberg, který v roce 1869 poškodil mráz, a tak jej nechal vládnoucí kníže Jan II. z Liechtensteina v následujícím roce strhnout. Třetí a též zaniklý obelisk měl být 13 sáhů vysoký a měl být postaven na ostrově v lednickém rybníku. Dnes mohou turisté navštívit z původních čtyř monumentů (z pěti navrhovaných) pouze obelisk z roku 1798, jenž se nachází v aleji vedoucí od lednického zámku směrem k obci Přítluky a v literatuře je chybně nazýván „Facka“. The given study surveys the history of less-known and nowadays dilapidated structures of regional composition of the Lednice-Valtice areal. These structures, much like the still-existing salets, were built during the reign of Alois I. Joseph and his younger brother Johann I. Joseph von Liechtenstein. The first structure was so-called Gloriett - a pavilion which embellished the crossroads of two new alleyways in Boři les. The second structure was the temple (monopteros), which was situated in the castle garden of Valtice, above the artificial cave- Hell. Among the last of the studied structures were the obelisks, built also according to the plans of the court architect and later even construction management director, Joseph Hardtmut

Nová odborná studie o Katzelsdorfském zámečku, který byl součástí krajinářské kompozice, jež vyvrcholila stavbou saletů na počátku 19. století za vlády knížete Jana I. Josefa z Liechtensteina (knížetem byl v letech 1805-1836). Celý objekt se skládal ze dvou částí - z hájovny a loveckého zámečku. Podle plánů knížecího architekta Josefa Kornhäusela se stavělo od 27. října 1817 do 19. prosince 1818. Z důvodu odchodu Kornhäusela z knížecích služeb byl salet dostavěn až za dalšího stavebního ředitele – architekta Josefa Franze Engela. Katzelsdorfský zámeček neminuly ani nutné opravy. První proběhly už v roce 1835, následovaly opravy z let 1843-1844, 1853-1863 či 1870. Nejvýznamnější rekonstrukce proběhla v letech 1905-1907 za Jana II. z Liechtensteina. V těchto letech zde byly restaurovány původní reliéfy a v roce 1907 umístěny i dva nové reliéfy s loveckým motivem (Lov na jelena a Lov na divokého kance). V roce 1953 se podél pohraničí buduje „železná opona“, která má obyvatele ochránit před „západními imperialisty“. Větší část Katzelsdorfského lesa se nachází za touto oponou. Po odchodu hajného mění vojáci postupně celou stavbu v hospodářské stavení - přesněji seník. V roce 1955 Lesní správa ve Valticích zbořila sklep u myslivny a o rok později objekt vyhořel. Stavba, která byla po druhé světové válce nově opravena, začala nemilosrdně chátrat. 23. června 1957 započali zaměstnanci státních lesů bourat hájenku Katzelsdorfského saletu. Následně byl objekt rozebrán vojáky PS. Získaný materiál byl použit na stavbu rodinných domů, garáží aj. ve Valticích. Na přelomu padesátých a šedesátých let přestala stavba, která byla postavena v době největšího rozmachu evropské šlechty, a tvořila tak ráz krajiny dnes známé jako Lednicko-valtický areál, existovat. Nová odborná studie o Katzelsdorfském zámečku, který byl součástí krajinářské kompozice, jež vyvrcholila stavbou saletů na počátku 19. století za vlády knížete Jana I. Josefa z Liechtensteina (knížetem byl v letech 1805-1836). Celý objekt se skládal ze dvou částí - z hájovny a loveckého zámečku. Podle plánů knížecího architekta Josefa Kornhäusela se stavělo od 27. října 1817 do 19. prosince 1818. Z důvodu odchodu Kornhäusela z knížecích služeb byl salet dostavěn až za dalšího stavebního ředitele – architekta Josefa Franze Engela. Katzelsdorfský zámeček neminuly ani nutné opravy. První proběhly už v roce 1835, následovaly opravy z let 1843-1844, 1853-1863 či 1870. Nejvýznamnější rekonstrukce proběhla v letech 1905-1907 za Jana II. z Liechtensteina. V těchto letech zde byly restaurovány původní reliéfy a v roce 1907 umístěny i dva nové reliéfy s loveckým motivem (Lov na jelena a Lov na divokého kance). V roce 1953 se podél pohraničí buduje „železná opona“, která má obyvatele ochránit před „západními imperialisty“. Větší část Katzelsdorfského lesa se nachází za touto oponou. Po odchodu hajného mění vojáci postupně celou stavbu v hospodářské stavení - přesněji seník. V roce 1955 Lesní správa ve Valticích zbořila sklep u myslivny a o rok později objekt vyhořel. Stavba, která byla po druhé světové válce nově opravena, začala nemilosrdně chátrat. 23. června 1957 započali zaměstnanci státních lesů bourat hájenku Katzelsdorfského saletu. Následně byl objekt rozebrán vojáky PS. Získaný materiál byl použit na stavbu rodinných domů, garáží aj. ve Valticích. Na přelomu padesátých a šedesátých let přestala stavba, která byla postavena v době největšího rozmachu evropské šlechty, a tvořila tak ráz krajiny dnes známé jako Lednicko-valtický areál, existovat. The new studies about Katzelsdorf Mansion, Valtice - Katzelsdorf Salet was a part of the landscape composition which culminated in building of mansions in the early 19th century during the reign of Prince Johann I Joseph of Liechtenstein. The plans were prepared by the royal architect Joseph Kornhäusel. The whole object was composed of two parts - a keeper's house and a hunting lodge. The building became an economically beneficial building - a hayloft. In 1956, the building burned down which led to a gradual deterioration of the building. Under the pretext of "protecting the border and avoiding potential overnight intruders”, it was gradually demolished.

4. Abstrakt Liechtenstein patron churches in south Moravia in the second half of 19th century This dissertation is concerned with the theme of Lichtensteiners supported churches,which was newly built or radicaly rebuilt in Moravia during the second half of 19th century. The dissertation asks the questions why these buildings were built and under what conditions. Asks How was the construction secured and who were the architects who designed these buildings. Whether on resulting style form participated only patron or projected also ideas of municipalities,clergymen and parishioners. At the same time is this dissertation devoted to a brief genealogy of the Lichtensteins mainly the personality of John II. of Lichtenstein. It maps all of the patronage churches of Lichtensteins on Moravia. Last but not least deals with competences and extent of activity of the courtyard office and of course with activity of courtyard building office.

Lednický park skýtal pro tehdejšího návštěvníka spoustu rozmanitých staveb, jež byly zároveň jakýmsi symbolem dané doby. Tyto objekty v průběhu let zanikly, ať již z důvodu nové zahradní koncepce parku, dezolátního stavu a vysokým renovačním nákladům či kvůli uvolnění stavební plochy. Mezi dnes již zaniklé budovy patřil i Chrám Múz, jenž byl postaven v roce 1809, za knížete Jana I. Josefa z Liechtensteina podle plánů architekta Josefa Hardtmutha, a následně zbořen při stavbě současné budovy palmového skleníku. Interiér zdobily Klieberovy sochy Múz. Další zajímavou stavbou, která byla realizována v roce 1806 podle plánů stejného architekta, jsou tzv. Nové lázně, jež byly zdobeny 4 dórskými sloupy a k jejichž demolici došlo patrně na přelomu 30. a 40. let 19. století. Přídomek „Nové“ bývá s objektem spojován proto, že se v parku již jedny lázně nacházet měly, a to za vlády knížete Aloise I. Josefa z Liechtensteina. Tyto tzv. Staré lázně měly být postaveny po roce 1794, přesto však nemůžeme s jistotou říci, zda k jejich uskutečnění opravdu došlo. Neméně zajímavým je i Chrám Slunce, vystavěný v roce 1794, a podobně jako u všech studovaných objektů, byla stavba projektována podle Hardtmuthových plánů za Aloise I. Josefa. Jednalo se o kamenný monopteros s 8 sloupy, od kterého vybíhalo 8 alejí, přičemž každá z nich byla zakončena jinou stavbou. Kolem roku 1805 došlo k přemístění templu a po roce 1820 k jeho zániku. Rok po stavbě Chrámu Slunce, tedy v roce 1795, nechal tesařský mistr Daum postavit Čínský pavilon. Tento lusthaus byl následně architektem Josefem Poppelackem rekonstruován a později dokonce dalším liechtensteinským architektem Jiřím Wingelmüllerem stržen a vystavěn znovu. Interiér zdobily čínské ručně malované hedvábné tapety, které měl kníže Alois I. Josef koupit ve Vídni, a které pocházely z Versailles. Čínský pavilon zdobil lednický park nejdéle a k jeho likvidaci došlo z důvodu demolice v roce 1892. Many of these disappeared over the years, whether because of new garden park concept, desolate condition and high renovation costs, or because they made place for a new development. One of the now-defunct buildings was the Temple of the Muses, which was built in 1809 by Prince Johann I. Josef of Liechtenstein, designed by the architect Joseph Hardtmuth. It was subsequently demolished during the construction of the present palm greenhouse. The interior was decorated with Klieber’s statues of the Muses. Another interesting structure by the same architect, built in 1806, was called The New Spa. It was adorned with four Doric columnsIt was pulled down probably in the late thirties or forties of the 19th century. It was called "The New Spa" because there allegedly had been a spa building in the park in the time of Prince Alois I Josef of Liechtenstein. These so-called. The old spa was supposedly built after 1794, yet we can not say with certainty whether this was the case. Equally interesting is the Temple of the Sun built in 1794. Like all other studied objects, also this building was designed by Hardtmuth for Price Alois I. Joseph. It was a stone eight-column monopteros from which led eight alleyways, each terminating with another building. The temple may have been a relocated around 1805 and the building does not appear on contemporary maps after 1820. One year after the construction of the Temple of the Sun, in 1795, the master car- penter Daum built a Chinese pavilion. It was subsequently restored by the architect Josef Poppelack and later another Liechtensteins’ architect George Wingelmüller had it demolished and built anew, including an adjacent pier, according to the contempo- rary ideas about the Orient. The interior was decorated with Chinese hand-painted silk wallpaper, which Prince Alois I allegedly bought in Vienna and which came from Versailles. The Chinese pavilion adorned Lednice park the longest and was pulled down in 1892.

Thesis deals with the description and analysis of the current political systems, Luxembourg and Liechtenstein. The work defines the form of State establishment, the historical and political developments. The main emphasis is on the characteristics of the separation of powers in a State election, and the party system. The aim of this work is the presentation of the basic principles of the Luxembourg and of the political system, and their brief evaluation.

The aim of this thesis is to analyze the external economic relations of the EFTA member states and the economic relations of EFTA association. The thesis focuses on the trade relations with the European Union, with the Czech Republic and with the third countries. There is a description of the process of concluding agreements, the structure of external trade with goods and services and foreign direct investment.

The bachelor thesis analyzes historical development of EFTA and the EU relations, describes and evaluates current situation and outlines possible future development of these relations. The text is divided into three parts. The first chapter introduces the EFTA integration groupings, briefly characterizes its members and describes its relations with third countries. In addition, it focuses on the historical development of the EU and EFTA relations and defines the legal background of their cooperation (conventions). The second and the third chapter present the perspective of individual states on the EU integration, analyze the problems of interrelationship and think about the possible future development. First is the problem introduced from the view of the Scandinavian countries (Norway and Iceland), second from the view of the Alpine countries (Switzerland and Liechtenstein). The work reflects the current international situation in which in the context of the current global financial crisis that has affected also the European continent slowly changes perspective of some countries on European integration in favor of the EU as well as the benefits of a common European currency are highlighted.