Search

Rodičovství je podle představ mladých lidí realizováno ideálně v rámci stabilního partnerského vztahu a jako společné rozhodnutí obou partnerů. Partnerský vztah je považován za jednu z klíčových podmínek rodičovství a jeho absence může vstup do rodičovské fáze významně blokovat. Text je shrnutím části výsledků kvalitativního výzkumu zaměřeného na rozhodování o mateřství na příkladu žen, které porodily své dítě po třicítce nebo ve stejném věku zůstávají bezdětné. Problematika rozhodování o mateřství byla sledována z perspektivy partnerství a partnerských vztahů. Analýza ukázala, že vliv partnerských vztahů na rozhodování žen o mateřství je většinou spíše nepřímý: 1) partnerské preference se mění s věkem a s prioritami vztahujícími se k určitým životním obdobím, 2) důležitou součástí uvažování o vztahu je jeho genderová dimenze odrážející se zejména v rozdělení rolí v domácnosti a 3) celkové pojetí partnerského vztahu se odvíjí od mateřských preferencí žen.

Výsledky realizovaného kvalitativního výzkumu, který využil metody zakotvené teorie, ukazují privatizaci náboženské zkušenosti uvnitř církevních organizací, zvláště na příkladu případové studie osmi mladých lidí, kteří se považují za aktivní členy římskokatolické církve. Všichni respondenti žili v čase realizace výzkumu v podobných podmínkách: byli finančně soběstační, stále nesezdaní a žijící sami, bez partnera. Z hloubkových rozhovorů s nimi vzešly tři ideální typy věřících, jež se zakládají na postojích dotyčných respondentů k církevní organizaci na straně jedné a jejich subjektivní víře na straně druhé. V prvním případě se jedná o subjektivní, intimní a individualizovanou náboženskou zkušenost, která předurčuje postoj věřícího k církvi, včetně jejích rituálů a pravidel. Ve druhém případě jsou subjektivní víra a členství v církvi neoddělitelně propojené. Do třetice se pak osobní náboženská zkušenost jeví být takřka zcela výsledkem internalizovaných náboženských norem a účasti na církevních obřadech.