Search

Copyright of Pedagogická Orientace is the property of Pedagogicka Orientace and its content may not be copied or emailed to multiple sites or posted to a listserv without the copyright holder's express written permission. However, users may print, download, or email articles for individual use. This abstract may be abridged. No warranty is given about the accuracy of the copy. Users should refer to the original published version of the material for the full abstract. (Copyright applies to all Abstracts.)

Co se rozumí zákonem ve vědě? Příklady přírodovědných a společenskovědních zákonů. Odpověď na otázku, zda v pedagogice existují zákony, a diskusní příklady pedagogických zákonů.

Copyright of Pedagogická Orientace is the property of Pedagogicka Orientace and its content may not be copied or emailed to multiple sites or posted to a listserv without the copyright holder's express written permission. However, users may print, download, or email articles for individual use. This abstract may be abridged. No warranty is given about the accuracy of the copy. Users should refer to the original published version of the material for the full abstract. (Copyright applies to all Abstracts.)

Příspěvek, vycházející ze vztahu paradigmat výchovy, pedagogiky a speciální pedagogiky, věnuje pozornost integraci a inkluzi žáků se speciálními potřebami. Průsečík problematiky pedagogické a speciálně pedagogické je shledán v požadavku individualizace výchovy a vzdělávání. Konkretizovány jsou tyto vztahy na příkladu a otázkách integrace žáků se specifickými poruchami učení.

Příspěvek se zaměřuje na problematiku e-learningu a kombinované výuky (blended learning). Prezentuje rozpor mezi praxí a metodickými publikacemi v České republice v této oblasti. Upozorňuje na nutnost překonání starých schémat při vzdělávání s využitím počítačů a Internetu a na nutnost využití současných zahraničních zkušeností.

Příspěvek popisuje paradigmatický obrat, který pozměňuje raně moderní východiska vědy. Opouští objektivistický realismus a korespondenční teorii pravdy a poznání. V textu autor představuje pragmatistickou teorii poznání (Dewey) a závěry pozdní fenomenologie (Merleau-Ponty, Barbaras, Ricoeur), která znovu objevuje faktické kořeny transcendentální roviny. Oba směry zdůrazňují vliv tělesnosti na proces poznání, což vede k závazkům, jež významně proměňují metafyzická východiska moderní vědy. Změny, které autor popisuje, se dotýkají jak metodologické, tak teoretické roviny. Na rovině metodologie autor poukazuje na to, jak je rozpouštěna příliš striktní hranice mezi přírodními a sociálními vědami a mezi kvantitativní a kvalitativní metodologií, a dokládá potřebu nahradit tato rozdělení tzv. „kontinuitou disciplinovaného vědeckého výzkumu“. Na teoretické rovině autor popisuje změnu role teorie a význam, jaký v této proměně hraje znovuobjevení somatické dimenze lidského poznání. Všechny tyto změny zásadně proměňují sebereflexi vědy jak na obecné úrovni, tak na úrovni jednotlivých disciplín – tedy i v pedagogice.

Copyright of Pedagogická Orientace is the property of Pedagogicka Orientace and its content may not be copied or emailed to multiple sites or posted to a listserv without the copyright holder's express written permission. However, users may print, download, or email articles for individual use. This abstract may be abridged. No warranty is given about the accuracy of the copy. Users should refer to the original published version of the material for the full abstract. (Copyright applies to all Abstracts.)

Sdělení si klade za cíl: (1) upozornit na situaci, kdy vysoké školy v České republice produkují desítky absolventů doktorského studia ročně a málo se zajímají o jejich další osud; (2) charakterizovat pojem postdoktorand a přiblížit výzkumy, které tuto skupinu vysokoškoláků zkoumají; (3) předložit údaje o absolventech doktorského studia pedagogiky v České republice; (4) diskutovat domácí kontext, který ovlivňuje uplatnění postdoktorandů; (5) shrnout zahraniční poznatky o systematické práci s postdoktorandy. V první části je charakterizována současná situace v ČR i v zahraničí. Druhá část příspěvku popisuje výzkumnou sondu o počtech úspěšných absolventů doktorského studia Pedagogika. Třetí část je věnována zamyšlení nad domácím kontextem, který ovlivňuje uplatnění postdoktorandů. Čtvrtá část shrnuje zahraniční zkušenosti se systematickou prací s postdoktorandy. Ukázalo se, že v letech 1999–2011 úspěšně dokončilo doktorské studium v programu Pedagogika v ČR 549 osob. Soustavná práce s postdoktorandy je na třech velkých českých univerzitách (Univerzita Karlova, Masarykova a Palackého) teprve v počátcích. Z uvedeného vyplývá, že v ČR bude třeba pravidelně sledovat, kde postdoktorandi pracují, nakolik se věnují vědecké činnosti a jak vypadá jejich kvalifikační růst. Kromě toho bude třeba (s oporou o zahraniční zkušenost) propracovat systém, který postdoktorandům umožní různými cestami se zdokonalovat ve svých znalostech a dovednostech.

Štúdia sa vracia k tradičnej otázke pedagogiky – ku vzťahu teoretického poznania k praxi, ku vzťahu vedy a praxe. K problému pristupuje komplexným teoretickým pohľadom, a to tak, že uvedený problém pedagogiky zaraďuje do širších súvislostí vývoja sociohumanitných vied ako takých. Na ich pozadí sú interpretované premeny vzťahov teórie a praxe, ako sa objavovali od antiky cez nástup moderny až po súčasnosť. Vzťahové premeny „teoretického“ a „praktického“ sú potom východiskovou osou pre chápanie vývoja pedagogiky v oscilácii jej sebaprezentácie ako teoretickej či praktickej disciplíny. V týchto intenciách je preskúmaný aj dnes populárny koncept učiteľa ako reflektujúceho praktika, ktorý má byť, najmä na poli vzdelávania učiteľov, nádejným príkladom, ako definitívne odstrániť neprekonateľnú priepasť, ktorá doposiaľ stála medzi akademickým poznaním a poznávacími potrebami vynárajúcimi sa pri praktickom výkone výchovy a vzdelávania.

Studie pojednává o problematice pedagogické humanizace. Autor analyzuje a identifikuje příčiny moderní krize lidskosti i jejího pedagogického utváření, jež spočívá v antropologickém redukcionismu souvisejícím s post-osvíceneckou restrikcí transcendentního rozměru humanity. Jako alternativu k problematické moderní antropologii studie předkládá Komenského pojetí lidskosti, které skýtá inspirativní materiál pro humanizační úsilí současné pedagogiky.

N/A