Search

Kontext: Starsi studie prokazaly, že se objem, hmota a funkce leve (LK) a prave komory (PK) srdecni významně lisi podle toho, zda se při výpoctu těchto parametrů zahrnou svalove tramce a papilarni svaly (trabeculae papillary and papillary muscle, TPM).Metody: V kohortě 101 pacientů bylo provedeno vysetřeni srdce magnetickou rezonanci (cardiac magnetic resonance, CMR). Kohorta zahrnovala celkem 26 pacientů bez patologických nalezů na CMR (referencni skupina), pacienty s ischemickou kardiomyopatii (IKMP), s dilatacni kardiomyopatii (DKMP) a pacienty s hypertrofii leve komory (vždy po 25 pacientech). Parametry LK a PK se stanovovaly pomoci dřive zavedených metod: 1. metoda zahrnujici TPM a 2. metoda nezahrnujici TPM do objemu přislusneho srdecniho oddilu.Výsledky: Ve srovnani s výpoctem při zahrnuti TPM znamenalo vylouceni TPM z celkoveho objemu LK a PK významně mensi objem na konci diastoly a systoly (end-diastolic and end-systolic volume, EDV, ESV) a hmotu myokardu, a vyssi hodnoty tepoveho objemu (stroke volume, SV) a ejekcni frakce (EF) (p = 0.001). Podil TPM na hmotě LK a PK byl větsi u DKMP (18,4 ± 3,8 %) a IKMP (17,8 ± 3,2 %) než u referencni skupiny (15,2 ± 2,5 %; oboji p < 0,05); výsledkem byl statisticky významně větsi rozdil mezi oběma použitým metodami (1. metoda - 2. metoda) při výpoctu ESV, EDV, SV, EF a hmoty myokardu u nemocných s DKMP a IKMP oproti referencni skupině.Zavěr: Hodnoty parametrů LK při vysetřeni srdce MR významně ovlivňuje to, zda jsou TPM považovany za soucast krevniho poolu LK nebo za soucast hmoty LK. Aby se zabranilo chybne interpretaci výsledků vysetřeni a chybným rozhodnutim, může být při dlouhodobem sledovani pacientů naprosto zasadni systematicke použivani jedne z obou metod delineace LK.

Pacient s cevnim typem Ehlersova-Danlosova syndromu a s implantovanou mechanickou chlopni byl hospitalizovan pro dyspnoe a bolest na hrudi. Po vylouceni infarktu myokardu nasledovalo vysetřeni CT angiografii, ktere prokazalo spontanni rupturu jedne z mezižebernich tepen s nasledným vznikem hemothoraxu a rozvojem kompresivni atelektazy. Celý připad komplikovala soucasna antikoagulacni lecba warfarinem po implantaci mechanicke chlopně. Po neuspěsne konzervativni lecbě byl připad řesen chirurgicky. Jak ukazuje nase kasuistika, může implantace mechanicke chlopně s nezbytnou odpovidajici a dlouhodobou antikoagulaci warfarinem u těchto pacientů představovat nežadouci přidatne riziko.