Search

Autoři originalniho textu European Heart Rhythm Society (EHRA): H. Burri, C. Starck, A. Auricchio, et al.Celosvětový narůst poctu implantovaných zařizeni zvysuje potřebu skoleni a výcviku v oblasti implantace kardiostimulatorů a implantabilnich kardioverterů-defibrilatorů. I když existuji mezinarodni doporuceni pro indikovani a programovani těchto zařizeni, zatim nebylo dosaženo konsenzu ohledně techniky implantace. Tento dokument je výsledkem systematicke reserse a přehledů literatury a konsenzu mezinarodni pracovni skupiny. Jeho cilem je vyplnit tuto mezeru vypracovani standardů pro implantaci uvedených zařizeni.

Uvod: Srdecni resynchronizacni lecba (SRL) snižuje mortalitu a morbiditu u selektovaných pacientů s chronickým srdecnim selhanim. Prvni prospektivni registr ukazal, že indikace SRL jsou extrapolovany i na skupiny pacientů, ktere v randomizovaných studiich nebyly dostatecnou měrou zastoupeny. Byly dokumentovany take znacne rozdily v implantacnich technikach mezi jednotlivými regiony i staty. Cilem tohoto clanku je podat přehled o druhem mezinarodnim registru ESC CRT Survey II a srovnani dat z tohoto registru s daty ziskanými samostatně za Ceskou republiku (CR).Metody a výsledky: Registr vznikl jako spolecna iniciativa Evropske asociace pro srdecni rytmus (EHRA) a Asociace pro srdecni selhani (HFA). Zahrnul celkem data od 11 088 pacientů ze 42 clenských zemi Evropske kardiologicke spolecnosti (CZEKS). CR (14 participujicich center, z toho deset aktivnich) přispěla do registru celkem 931 pacienty (průměrný věk 69,4 ± 9,9 roku, 23 % žen). Průměrne implantacni doby a skiaskopicke casy byly v CR významně kratsi. Byly zde take významně castěji implantovany biventrikularni defibrilatory ve srovnani s biventrikularnimi kardiostimulatory (OR 1,74, 95% CI 1,47-2,05, p < 0,0001). SRL implantuje v CR castěji elektrofyziolog (OR 6,18, 95% CI 4,56-8,37, p < 0,0001), pacienti maji na EKG meně casto blokadu leveho Tawarova ramenka (OR 0,54, 95% CI 0,47-0,62), maji castěji fibrilaci sini (OR 1,32, 95% CI 1,15-1,51, p < 0,001) a meně je u nich využivano telemedicinske sledovani (OR 0,41, 95% CI 0,34-0,49, p < 0,0001).Zavěr: Druhý registr SRL poskytl cenný zdroj informaci o soucasne klinicke praxi v indikaci a výsledcich SRL. Srovnani dat CR s průměrem CZEKS nas řadi mezi přednich deset zemi co do poctu výkonů, jejich uspěsnosti a extremně nizkeho poctu perioperacnich komplikaci. Rozsiřeni dalkoveho sledovani pacientů se SRL je vsak u nas ve srovnani s CZEKS stale poměrně nizke. U velke casti pacientů je stale indikovana SRL z jiných důvodů, než odpovida doporuceni s nejlepsi evidenci.

Uvod: Srdecni resynchronizacni lecba (SRL) je v soucasne době považovana za ucinnou a bezpecnou lecebnou metodu u pacientů s pokrocilým srdecnim selhanim. V připadě selhani endovazalniho zavedeni levokomorove (LK) elektrody je alternativou kardiochirurgicka implantace.Cile: Cilem prace bylo zhodnotit elektricke parametry kardiochirurgicky implantovaných LK elektrod a porovnat je s transvenozně implantovanými elektrodami, identifikovat přiciny selhani endovazalni implantace, srovnat klinický a echokardiografický resynchronizacni ucinek a porovnat bezpecnost obou přistupů.Metody a výsledky: U pacientů s indikaci k SRL byla LK elektroda implantovana buď endovazalně (skupina endo) nebo v připadě selhani endovazalniho přistupu, nebo jako soucast jineho kardiochirurgickeho výkonu byla elektroda implantovana epikardialně (skupina epi). Studie byla koncipovana jako studie připadů a kontrol. V každe skupině bylo zařazeno 92 pacientů (26 žen, 66 mužů) průměrneho věku 69 let (epi) a 68 let (endo). Levokomorova stimulace byla při třilete kontrole ucinna u 98,1 % pacientů ve skupině epi, resp. u 96,6 % pacientů ve skupině endo (p = NS). Stimulacni prah byl mezi oběma skupinami srovnatelný při propustěni a při třilete kontrole. Při jednoměsicni kontrole byl prah signifikantně vyssi v epi skupině (1,62 V vs. 1,06 V, p < 0,001), podobně jako při jedno- a dvoulete kontrole (1,57 V vs. 1,09 V a 1,54 V vs. 1,21 V, p < 0,001). Energetický výdej pro LK stimulaci byl u pacientů v epi skupině ve vsech casových okamžicich signifikantně vyssi. Celkova proceduralni uspěsnost endovazalni implantace cinila 94,6 %. Klinicka odpověď na SRL byla zaznamenana u 71,4 % pacientů v epi a u 68,1 % pacientů v endo skupině (p = NS). Průměrný narůst ejekcni frakce LK v absolutnich hodnotach byl v obou skupinach srovnatelný (6,0 % vs. 7,2 %, p = NS). V epi skupině byla zaznamenana signifikantně vyssi jedno- i třileta mortalita (19,0 % vs. 5,5 %, resp. 21,7 % vs. 6,5 %, p < 0,001).Zavěr: Ve střednědobem sledovani jsou epikardialni elektrody schopne ucinne LK stimulace. Energeticka narocnost epikardialni LK stimulace je vyssi. Resynchronizacni ucinek je u pacientů s epikardialni a endokardialni LK elektrodou podobný, ale mortalita pacientů s epikardialni LK elektrodou se zda být významně vyssi.

Uvod: Lecba perzistujici a dlouhodobě perzistujici fibrilace sini (FS) katetrizacni ablaci (KA) v dlouhodobem horizontu selhava. Jednou z možnosti, jak překonat limitace KA, je hybridni přistup.Cil: Systematicky demonstrovat elektrofyziologicke nalezy u pacientů podstupujicich hybridni chirurgický zakrok pro FS.Metody: Pacienti s perzistujici ci dlouhodobě perzistujici FS podstoupili epikardialni thorakoskopickou radiofrekvencni (RF) izolaci plicnich žil (PŽ) pomoci klesťoveho instrumentaria AtriCure, ktera byla doplněna vytvořenim linearnich lezi v leve sini (LS) pomoci linearniho pera, discizi Marshallova ligamenta a exkluzi ouska LS pomoci specialniho klipu (AtriClip). S odstupem dvou až tři měsiců po výkonu podstoupili vsichni pacienti elektrofyziologicke vysetřeni (EFV) a RF KA s cilem endokardialně eliminovat připadne recidivy elektrickeho vedeni do/z PŽ nebo napřic linearnimi lezemi.Výsledky: Do studie bylo zařazeno celkem 70 pacientů (49 mužů), median 63,5 roku. EFV bylo provedeno za 87 dnů (median) od primarniho thorakoskopickeho výkonu. 76 % pacientů mělo v době EFV normalni sinusový rytmus (SR), 7 % typický flutter sini, 11 % siňovou tachykardii a 6 % FS. Levostranne PŽ byly nalezeny izolovane u významně mensi casti pacientů ve srovnani s pravostrannými PŽ (75,7 % vs. 91,4 %, p < 0,001). Vsechny PŽ byly izolovany u 68,6 % pacientů. Dokoncena izolace zadni stěny LS byla nalezena jen u 22,9 % pacientů. Izolace PŽ byla endokardialni KA dokoncena ve vsech připadech. Izolaci zadni stěny LS se KA v druhem kroku hybridniho výkonu podařilo dosahnout u 91,4 % pacientů. Mista nejcastějsi rekondukce levostranných PŽ se nachazela na stropě LS a na hrance mezi levou horni PŽ a ouskem LS, u pravostranných PŽ byla nejcastějsi rekondukce na stropě a zadni stěně LS. Typicke misto recidivy elektrickeho vedeni stropni linkou nebylo možne urcit - u větsiny pacientů musela být endokardialni ablacni linie vedena v cele jeji delce. U dolni spojujici leze byla typickým mistem rekondukce oblast jedne třetiny linie přilehle k prave dolni PŽ.Zavěr: Izolace pravostranných PŽ provaděna epikardialně je významně castěji uspěsnějsi než izolace levostranných PŽ. Epikardialni linearni aplikace RF energie pod přimou kontrolou zraku nevede ve velke větsině připadů k vytvořeni permanentnich lezi. Kardiochirurgove mohou diky nasim zavěrům zaměřit svou pozornost na typicka mista rekondukce a dalsimi "bonusovými" RF aplikacemi v těchto oblastech dosahnout vyssi uspěsnosti výkonu.

Uvod: Lecba perzistujici a dlouhodobě perzistujici fibrilace sini (FS) katetrizacni ablaci v dlouhodobem horizontu selhava. Jednou ze soucasných možnosti, jak překonat limitace katetrizacni ablace, je hybridni přistup.Cil: Zjistit bezpecnost a střednědobou uspěsnost lecby pacientů s perzistujici a dlouhodobě perzistujici FS hybridni metodou.Metody: Pacienti podstoupili epikardialni thorakoskopickou radiofrekvencni (RF) izolaci plicnich žil (PŽ) za pomoci klesťoveho instrumentaria AtriCure, ktera byla doplněna vytvořenim linearnich lezi v leve sini (LS) pomoci linearniho pera, disrupci Marshallova ligamenta a exkluzi ouska LS pomoci specialniho klipu (AtriClip). S odstupem dvou až tři měsiců po výkonu podstoupili vsichni pacienti elektrofyziologicke vysetřeni (EFV) a RF katetrizacni ablaci s cilem endokardialně eliminovat připadne recidivy elektrickeho vedeni do/z PŽ nebo napřic linearnimi lezemi a eliminovat vsechny spontanni i inducibilni siňove arytmie. V naslednem obdobi byly recidivy arytmii hodnoceny pomoci sedmidenniho holterovskeho monitorovani provaděneho v prvnim roce každe tři měsice a nasledně každých sest měsiců.Výsledky: Do studie bylo zařazeno celkem 70 pacientů (49 mužů, median 63,5 roku). Elektrofyziologicke vysetřeni bylo provedeno za 87 dnů (median) od primarniho thorakoskopickeho výkonu. Sestasedmdesat procent pacientů mělo v době EFV normalni sinusový rytmus (SR), 7 % typický flutter sini, 11 % siňovou tachykardii a 6 % FS. Výsledkem dokonceneho hybridniho přistupu byla izolace vsech PŽ v 100 % připadů a dosaženi blokady vedeni napřic vsemi zamýslenými linearnimi lezemi u 88,6 % pacientů. Po 12 měsicich od zakroku bylo stabilniho SR dosaženo u 77,1 % pacientů bez jakekoliv antiarytmicke lecby ci reablaci. Racionalni kontroly arytmie bylo dosaženo u 95,5 % pacientů po průměrnou dobu sledovani 936 ± 432 dnů.Zavěr: Sekvencni hybridni přistup představuje v soucasne době patrně nejucinnějsi a po překonani ucebni křivky i bezpecnou metodu invazivni lecby perzistujici a dlouhodobě perzistujici FS s extremně nizkým poctem recidiv arytmie ve střednědobem horizontu po zakroku. Zavedeni hybridnich přistupů do klinicke praxe vyžaduje nutnost komplexni spoluprace kardiologickeho a kardiochirurgickeho týmu.

Uvod: Telemedicinske sledovani pacientů s implantabilnimi kardiovertery-defibrilatory (ICD) je dnes obecně považovano za bezpecnějsi, ucinnějsi a ekonomicky výhodnějsi. Cilem prace bylo posoudit dlouhodobý ekonomický přinos dalkoveho sledovani pacientů s nově implantovaným ICD za pomoci systemu Home Monitoring™ (HM) ve srovnani se standardni ambulantni peci v podminkach CR.Metody: Pacienti byli randomizovani k dalkovemu sledovani systemem HM s dennimi automatickými přenosy dat a ambulantni kontrolou v intervalu 12 měsiců (HM+) nebo ke standardnim ambulantnim kontrolam (HM-). Stanoveni nakladů bylo provedeno na zakladě uctů zdravotnich pojisťoven, přimých nakladů pacientů a provoznich nakladů systemu HM jako průměrně vynaložene na jednoho pacienta a měsic sledovani.Výsledky: Sledovano bylo celkem 198 pacientů po dobu v průměru 37,4 ± 15,2 měsice. Ve skupině HM+ byl za dobu sledovani redukovan pocet planovaných kontrol o 48 % (p < 0,001). Ve skupině HM+ byla zaznamenana významně kratsi delka hospitalizace. Nakladova data byla ziskana celkem u 75 % pacientů. Ve skupině HM- byly zaznamenany vyssi naklady za ambulantni peci (223 ± 99 Kc vs. 189 ± 93 Kc, p = 0,039) i transport zdravotni dopravni službou (640 ± 314 Kc vs. 367 ± 187 Kc, p = 0,003). Při zapocteni nakladů na provoz systemu HM k ambulantni peci a přepravě nebyl rozdil mezi skupinami signifikantni, ale pokud byla do nakladů promitnuta take uhrada výkonu dalkove monitorace a pořizeni domaci pacientske jednotky, byl již průměrný naklad vyssi pro skupinu HM+ (541 ± 188 Kc vs. 401 ± 332 Kc, p = 0,002). Nakladově neutralni by v takovem připadě zůstal za předpokladu hrazene přepravy vsech pacientů k ambulantnim kontrolam.Zavěr: System HM byl dosud v CR u pacientů s jedno- nebo dvoudutinovými ICD z hlediska vynaložených výdajů nakladově výhodný pro zdravotni pojisťovny. Při kalkulaci teto uhrady na vrub platců zdravotni pece by system HM zachoval nakladovou neutralitu pouze v připadě hrazene přepravy větsiny pacientů. Klinický prospěch dalkove monitorace bezprostředně plyne z kontinuity sledovani, možnosti velmi casne detekce udalosti a patřicne lekařske intervence, proto se domnivame, že system HM by měl být hrazen automaticky u vsech pacientů s implantovaným ICD, byť za cenu v kontextu celeho zdravotnickeho rozpoctu nevýznamneho navýseni nakladů.

IntroductionPulmonary vein isolation (PVI) is considered to be a cornerstone of invasive therapy of paroxysmal atrial fibrillation (PAF). However, numerous technologies appeared on the market during last 10 years and besides typical “point-by-point” ablation, other “single-burn” technologies or remote navigation emerged.GoalThe aim of this article is to summarize single center experience with PVI using different technologies.Methods and resultsThe study was conducted in partially retrospective and mainly prospective manner. Consecutive cohorts of patients with PAF were followed after their index procedure using four different systems (CARTO XP, pulmonary vein ablation catheter (PVAC), CARTO3 and Sensei robotic system). After 3 month blanking period, repeated 7 day-Holters were carried out every 3 months following the index procedure, which consisted of catheter-based radiofrequency PVI. Documented episodes of AF lasting >60s on any of these 7-day Holters were considered a failure of treatment. Using of the PVAC technology was associated with the shortest procedure duration when compared to any other system (p

Fibrilace sini je nejcastějsi supraventrikularni arytmii, jejiž incidence v cele populaci podle novějsich odhadů dosahuje až 5 %. Z tohoto pohledu je fibrilace sini spolu se srdecnim selhanim považovana za jednu z "epidemii" 21. stoleti. Přitomnost teto arytmie zdvojnasobuje mortalitu a kvůli predispozici k tvorbě trombů je zodpovědna za vice než jednu třetinu kardioembolizacnich epizod, což ma neza-nedbatelný socioekonomický dopad. Lecba fibrilace sini antiarytmiky je svizelna. V posledni dekadě se objevily nove technologie využivane při nefarmakologicke lecbě teto arytmie, u nichž bylo prokazano, že jsou v udrženi sinusoveho rytmu ucinnějsi než konvencni lecba antiarytmiky.

Uvod: Cirkularni ablacni katetry (PVAC) se ukazaly být efektivni v lecbě pacientů s paroxysmalni fibrilaci sini (FS). Elektrofyziologicka charakteristika plicnich žil během opakovaných výkonů vsak zůstava neznama.Cil: Zhodnotit uspěsnost izolace plicnich žil (IPŽ) s použitim katetru PVAC a urceni typických mist elektricke rekonexe (ER) plicnich žil.Metodika: Sedmdesat devět pacientů s paroxysmalni FS podstoupilo izolaci plicnich žil s použitim katetru PVAC. Ti, kteři byli po výkonu nadale symptomaticti, podstoupili dalsi výkon s použitim techniky 3D elektroanatomickeho mapovani k urceni mist elektricke rekonexe.Výsledky: Celkově byla recidiva FS zaznamenana u 33 pacientů (41,7 %) během celeho sledovani po dobu 1 427 ± 378 dni. Dvacet dva pacientů podstoupilo dalsi ablaci. Elektricka rekonexe v oblasti alespoň jedne plicni žily byla nalezena u vsech těchto pacientů. Byly to leva horni, leva dolni, spolecna leva, prava horni a prava dolni plicni žila u 15, 13, 3, 13, respektive 12 pacientů. Nebyl zjistěn rozdil v poctu elektrických rekonexi u jednotlivých plicnich žil. U leve horni a leve dolni plicni žily bylo lokalizovano 91,7 %, respektive 87,5 % mezer v oblasti lateralni hrany nebo kariny. Mista elektricke rekonexe v oblasti prave horni plicni žily byla natěsnana buď v posterosuperiornim (75 %), nebo anteroinferiornim (25 %) kvadrantu žily. Mista rekonexe v oblasti prave dolni plicni žily byla nalezena rovnoměrně po celem jejim obvodu.Zavěr: Typicka mista elektricke rekonexe plicnich žil jsou karina a lateralni hrana levých plicnich žil a superoposteriorni oblast prave horni plicni žily. U prave dolni plicni žily nebyla prokazana typicka lokalizace elektricke rekonexe.