Search

Článek se věnuje způsobům vypořádání se s krizovou situací (epidemií) v dílech právně filosofických autorů sedmnáctého století (Hobbes, Spinoza, Mansvelt, Locke) a dílech krásné literatury (Mann, Camus, Čapek) a zkoumá možnosti jejich využití v současném prostředí právního řádu České republiky. Zjištěním článku je, že metody použité v této literatuře jsou přenositelné i do současnosti a mohou tak nabídnout alespoň kontury racionální regulace. Určité meze regulace, plynoucí nejen ze sféry ryze právního uvažování, ale také z literatury (včetně literatury počátku dvacátého století v ČR) jsou proto možným základem naší současné právní identity.

Tento článek se soustředí na porovnání výpovědí legislativních expertů s teoretickými přístupy k tvorbě práva. Cílem je zmapovat jejich pojetí činnosti, kterou provádějí, a která má vést ke vzniku právního předpisu. Cílem článku dále je předložit základní možné přístupy ke studiu procesů spjatých s tvorbou práva, zejména s fází, která probíhá na vládní úrovni, tj. v rámci byrokratického aparátu, kterým vláda, jako typický předkladatel návrhů právních předpisů, disponuje. Článek proto kombinuje empirické postupy (kvalitativní šetření s cílem vytvořit metodologii pro další empirická zjišťování) s doktrinálním přístupem zaměřeným na analýzu dostupných literárních poznatků, tedy s poznatky plynoucími z odborné literatury.

Recenze publikace - Ronovská, K.: Tendence vývoje českého nadačního práva v rámci sjednocené Evropy Brno: Masarykova univerzita, 2010, 140 stran

Odlišné stanovisko ústavního soudce Stanislava Balíka k rozhodnutí Pl. ÚS 53/01 není jediným příkladem, kdy se právo setkává s hudbou. Právo a hudba (jakákoli) jsou velmi podobné. Přitahují se. Právníci jsou okouzleni hudbou a možná i někteří hudebníci jsou okouzleni právem – rozhodně jsou okouzleni formou, strukturou a pevnými pravidly. Hudbou se opájel i František Weyr, který ve svých pamětech na mnoha místech líčí svůj neutuchající a vřelý vztah k hudbě. K jejímu poslechu, k jejímu přímému provozování. Právníci se o hudbu zajímají. A budeme se o ni v tomto článku zajímat také. Ale trochu jinak než je obvyklé. Blíže tomu, jak se hudbě věnuje ve výše uvedeném citátu Stanislav Balík. Hudba mu slouží jako ilustrace. I nám poslouží jako ilustrace práva – právo totiž můžeme vnímat jako hudbu. S jeho strukturami, omezeným počtem relevantních znaků, s pevnou skladbou. Právo je také znakový systém, jako jazyk nebo hudba. Stejně jako hudba – její záznam – má i právo omezený způsob vyjadřování. Přitom musí obsáhnout okolní svět – nejen vnější, ale také vnitřní. Musí obsáhnout lidské emoce, představy, touhy či sny. A to vše vyjádřit pevně daným a často konzervativním způsobem. Právo popisuje svět, hudba popisuje svět. Ale oba tyto popisy podrobujeme interpretaci. Nestačí proto zapsat představy, je nutné je interpretovat – a obvykle předvést publiku. Tedy, hudba popisuje svět, právo popisuje svět. Právo je interpretace, hudba je interpretace. Nejen proto mají k sobě velmi blízko.

Recenze publikace - Wojciechowski, B.: Interkulturowe prawo karne Toruń: Wadawnictwo Adam Marszałek, 2009. 448 s.

Recenze publikace - Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., Ústav státu a práva AV ČR, 2010. 445 s.

Občanská společnost, neziskový sektor, sociální hnutí nebo názorové platformy jsou dle mého soudu činitelé, které se výrazně podílejí na realizaci práva. Nikoli pouze jako adresáti, nebo jako subjekty aplikující právo, ale také jako tvůrci práva. Či spíše – v posledním případě – jako činitelé, kteří ovlivňují to, jaké právo je, jak se právo interpretuje. Nelze však přehlédnout, že vedle politických stran, které se podílejí na moci ve státě, představují sílu formující právo. Sílu nikoli v tom smyslu, že by se institucionalizovaně podílely na moci. Svůj vliv promítají do způsobu, jímž jsou interpretovány právní texty. Většinou nemají ambice měnit právní texty, ale způsob nakládání s nimi. Ovšem lze vystopovat i sdružení, jejichž cílem je změnit právní předpisy konkrétního státu, či změnit způsob fungování moci. Nemá smysl zabývat se subjekty či tendencemi, které tak chtějí učinit zcela v rozporu se základním směřováním toho kterého státu, či které se pokoušejí změnit demokratické směřování konkrétního státu. Celkově lze činnost neziskového sektoru ve vztahu ke státu charakterizovat takto: „Tyto instituce nám umožní současně stát mimo vládu, vzdorujíce a omezujíce její rozpínání, a angažovat se ve správě vlastních věcí pomocí skutečně demokratických institucí.“ Neziskový sektor stojí jako protiváha úřední moci a společně formuje demokratické procesy v rámci právního státu a představuje jeden z prvků právního pluralismu.

Navzdory formalismu a objektivismu se domnívám, že právo není zcela neutrální pojem. Například jeho charakter a obsah se mohou měnit s ohledem na účel, k jakému se právo používá. Rudolf von Ihering spatřuje podstatu pojmu právo jak v účelech, tak prostředcích. Dle jeho soudu nelze od sebe oddělit to, čeho chceme dosáhnout od toho, jak toho dosáhneme.1 Obdobně se Karel Engliš domnívá, že „[p]ořádek a řád jsou viditelny jen teleologicky.“2 Vnější prvek, kterým účel je, se tak stává nejen součástí pojmu právo, ale také jeho konstitutivním prvkem. Transformací, která je podmíněna interpretací práva se nemění pouze jednotlivé právní instituty, ale může se měnit pojetí práva jako takového. V tomto článku se zaměříme na možné orientování práva směrem k neziskovému sektoru, či případně k občanské společnosti. Tato významná oblast práva, ve které se prolínají nejen právní disciplíny, ale také sociologie či politologie, proto představuje tendenci směrovat právo mimo jeho neutrální a zdánlivě hodnotově nezatíženou koncepci. I přes tento tendenční přístup k právu se však nemusí nutně jednat o nesprávně chápání pojmu právo. Je to alternativa, která mnohokrát přinesla správná řešení.

V tomto textu ukážeme, jakou roli mohou hrát masová média při konstrukci sociální deviace. Vzájemný vztah práva, prostředků masové komunikace a pocho­pitelně i deviace je jednou z oblastí, kde se sociologie práva setkává s mediální vědou, aby společně odhalily některé procesy, které jsou s právem a právní vě­dou těsně spojeny. Jako ilustraci tohoto vztahu pou­žijeme aplikaci některých vybraných teorií sociologie práva a mediálních konceptů na příkladu, kterým jsou shromáždění, a to konkrétně události, protesty, spo­jené s výročním zasedáním Mezinárodního Měnového fondu a Světové banky v září roku 2000 v Praze. Jed­ná se o události, které v některých svých částech ne­sou znaky pouličních nepokojů, které jsou zaměřeny na destrukci majetku či přímo na fyzické střety. Jako hraniční případ tak umožňují poukázat na křiklavé dopady, které předvídají zvolené teoretické koncepty. Teorie, které byly vybrány pro tuto aplikaci byly zvoleny pouze s důrazem na zkoumaný předmět. V práci nebude zahrnuta veškerá literatura zabývající se konstrukcí deviace, nicméně předkládaný extrakt je veden snahou o základní přehled nejdůležitějších pramenů, zmiňovaných v rozsáhlé knihovně mediální konstrukce deviace. Nejsou tedy vyčerpávající a reprezentativní. Pouze nabízí jeden z mnoha relevantních příspěvků pro diskusi, jakou roli v procesu realizace práva sehrá­vají média.