Search

This book is a contribution to the discussion concerning the current crisis of democracy and possible solutions. The scholar approaches the theme through an analysis of democratic disfigurations, which are not critiques of democracy as such, but rather unsuccessful theoretical and practical attempts at its improvement. She identifies three types of disfigurations: the unpolitical, populist and plebiscitary. All of these deform the procedural nature of democracy, thus limiting citizens'capacity to influence public decision making. This book also convincingly defends representative democracy, which deals with the topical question of the danger of the concentration of the media ownership. It represents an innovative academic text characterized by its clarity of expression and by the stance it has taken regarding many serious issues faced by contemporary liberal democratic regimes, which can also be observed in the Czech Republic.

Události posledních desetiletí od pádů autoritářských režimů východní Evropy přes barevné revoluce, arabské jaro až po současnou krizi demokracie v etablovaných liberálních demokraciích západu oživily zájem o demokratickou teorii a praxi, o demokratickou tradici a o nově se objevující formy participace. Aletta J. Norval se ve své knize Averzivní demokracie zaměřuje právě na tuto souhru mezi dědictvím demokratické tradice a její inovací a nabízí nové pojetí vzniku a formování demokratických požadavků, vztahů mezi občany, demokratické subjektivity a imaginace. Ve svém tázání se obrací k pozdní filozofii Ludviga Wittgensteina a kriticky se vymezuje vůči dominantním trendům současné demokratické teorie v podobě deliberativní a poststrukturalistické radikální demokracie. Pro českého čtenáře je kniha navíc zajímavá tím, že vychází ze zkušenosti s jihoafrickým apartheidem a nabízí tak jinou perspektivu vyrovnávání se s autoritářskou minulostí.

Zdá se, že v současné době prožíváme krizi liberální demokracie. Symptomy jsou nepřehlédnutelné: pokles volební účasti, nebývalá schopnost oligarchií využívat fungování státu ve svůj prospěch, vlády tvrdošíjně prosazující neoliberální reformy i přes vytrvalý odpor občanů, odumírání sociálního státu a v neposlední řadě úspěch nového populismu pravice. V této knize se hledá protilék. Příčiny krize autoři nespatřují ve výzvách globálního kapitalismu, natož v pohnuté české historii. Zajímá je vnitřní napětí v liberální demokracii samotné, které spatřují v nedostatečné artikulaci vztahu mezi liberalismem a demokracií. Soudí, že dosavadní artikulace se vyčerpaly, a tak se hledají nové. Postliberální konstelaci považují právě za takový teoretický prostor, ve kterém lze nově tematizovat schopnosti demokracie jednat kolektivně, veřejně a politicky, schopnosti, které liberální teorie ve svých úvahách eliminují. Otázky s tím spojené se v knize zkoumají z hlediska čtyř směrů soudobé demokratické teorie: neorepublikanismu, deliberativní demokracie, postliberální demokracie a demokracie radikální. Odpovědi se pochopitelně liší, společná jim je ale snaha otevřít pro demokratické myšlení postliberální perspektivu.